Čeští vědci jako první zmapovali trávicí soustavu pravěkého trilobita. Využili k tomu urychlovač částic
Co všechno snědl český trilobit před 465 miliony lety. To se poprvé podařilo popsat českým vědcům a jejich objev se dostal i do Nature – jednoho z nejprestižnějších vědeckých časopisů. Fosilie trilobita byla objevena už v roce 1908, ale teprve po více než 110 letech mohli vědci pomocí špičkové technologie, synchrotronu, zobrazit obsah trávicí soustavy. „Přímé důkazy o obsahu potravin doposud chyběly,“ vysvětluje paleontoložka Valéria Vaškaninová.
Čím se živil tento pravěký český trilobit?
Tento trilobit nebyl velmi vybíravý. Lezl po mořském dně a snědl v podstatě všechno, na co přišel. A to včetně pevných častí, tedy schránek živočichů. Malá sousta zhltl celá, větší si nadrobil. Jeho báze končetin, kterými drtil potravu, měly jen omezenou pevnost, proto si musel vybírat schránky, které byly tenké a křehké.
Poslechněte si rozhovor s paleontoložkou Valérií Vaškaninovou o unikátním zjištění českých vědců
Z jeho obsahu trávicí soustavy víme, že si vybíral různé bezobratlé živočichy, kteří žili na dně, například lasturnatky, anebo drobné ostnokožce. A právě díky tomu, že jeho trávicí soustava byla naplněna pevnými schránkami souvisle, se neukazuje jen to, čím se živil, ale i tvar trávicí soustavy. Tím je tento trilobit jedinečný.
Zkoumali jste jednoho trilobita, nebo jich bylo víc?
Jde skutečně o jeden unikátně zachovaný kus a tento je doposud jediný známý na světě takto zachovaný.
Odkud pochází?
Trilobit druhu Bohemolichas incola byl objeven na poli u Rokycan. Zní to asi trochu zvláštně, když říkám na poli, ale pole v okolí tohoto města skutečně patří mezi významná naleziště takzvaných rokycanských kuliček.
Jde o drobné kameny kulovitého tvaru, které byly původně uloženy v břidlicích, a později je eroze roznesla. Tím, že jsou pevné a odolné, erozi vydržely a hromadily se v půdě. Při orbě se každoročně dostávají na povrch a nadšení sběratelé je mohou sbírat v podstatě jako brambory. Rozbijí je kladivem, a když mají velké štěstí, najdou v nich takto krásné trojrozměrně zachovalé zkameněliny.
3:32
Využili jsme obranu bakterií proti virům, popisuje spoluautorka průlomových molekulárních nůžek
Číst článek
Kuličky na těchto místech se sbírají už od poloviny 19. století, na jejich objevech se podílel i známý francouzský paleontolog Joachim Barrande. Našeho trilobita z roku 1908 objevil rokycanský učitel Karel Holub a od té doby byl ve sbírkách rokycanského muzea, které dnes patří pod Západočeské muzeum.
Stroj o velikosti továrny
Už jsme zmínili, že vám pomohla špičková technologie – synchrotron. Jak funguje a kde je tato technologie k dispozici?
Synchrotron je kruhový urychlovač částic. Myslím, že nejjednodušší je představit si CERN ve Švýcarsku, ale naši rokycanskou kuličku z trilobitu jsme zkoumali na evropském synchrotronu ve francouzském Grenoblu, který nabízí dostatečně tvrdé záření, které prochází horninami.
Představte si to jako obrovský přístroj v podstatě velikostí továrny, kde se urychlují elektrony téměř rychlostí světa. Pomocí tohoto přístroje získáme obrázky řezů zkoumaného objektu.
Je to velmi podobné CT přístrojům, které se používají v nemocnicích, ale s mnohem vyšším rozlišením. v případě našeho trilobita to byla přesnost na několik tisícin milimetru. Díky této technologii vidíme trilobitovi doslova až do žaludku a jsme schopni identifikovat částečky jeho potravy.
4:54
Archeologové našli v Ostravě rytinu starou 15 tisíc let. ‚Je to unikátní nález,‘ hodnotí kurátorka
Číst článek
A k čemu popis trávicího traktu českého trilobita může být užitečný?
Užitečný je hlavně v tom, že u těchto velmi významných složek prvohorních ekosystémů nikdy přímo potrava popsaná nebyla. To znamená, že způsoby získání jejich potravy se studovaly jen nepřímo, pomocí tzv. funkční morfologie. Porovnávaly se tvary pancíře s ostatními žijícími členovci, a od toho se odvodil způsob života a získávání potravy.
Přímé důkazy o obsahu potravy doposud chyběly. V tom je ten náš trilobit přelomový a samozřejmě další, k čemu může do budoucna přispět, je, aby se takto dobře zachovaní bezobratlí, kterých není málo, zkoumali zobrazovacími metodami, jako je synchrotron, stále víc a získávali jsme takto významné poznatky.
Chystáte se na synchotron opět ještě ve vašich dalších výzkumech?
Určitě máme už vytipovaných několik slibných kandidátů na další výzkumy, ale samozřejmě metoda je to náročná. Je tedy před námi ještě dlouhá cesta než budeme moct něco nového prezentovat.
