Mozek třídí vůně podle chemie. Vonět nám může i méně pohledný člověk, ukázal výzkum

Badatelé z Harvardovy univerzity se zajímali o to, jak si náš mozek organizuje čichové vjemy. Rozhodující jsou chemické vlastnosti vonné látky. Svou roli hraje ale i osobní smyslová zkušenost. Proč mají různí lidé různé čichové vjemy, se donedávna nevědělo. „Máme docela dobrou představu, jak se zpracovávají zvukové nebo světelné vlny, u čichu je to poněkud jinak,“ říká v pořadu Laboratoř na Českém rozhlasu Plus antropolog a etolog Jan Havlíček.

laboratoř Massachusetts Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dívka vonící ke květině | Zdroj: Fotobanka Pixabay | CC0 Public domain (5008269)

Badatelé Richard Axel a Linda Bucková dostali v roce 2004 Nobelovu cenu za objev základních principů lidského vnímání vůní či pachů. Zjistili, že každá čichová buňka nese jen jeden typ receptoru, tedy přijímač čichového podnětu. 

„Všichni máme stejné geny pro čichové receptory, na rozdíl od myší. Proto se snadno shodneme na tom, jak voní pomeranč,“ upozorňuje Havlíček. Když někdo přinese obrázek nebo vzorec chemické látky, ani odborník z toho nedokáže vyvodit, jak daná látka voní. Přitom mozek si vůně utřídit umí. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Pokud nevypadáte dobře, nezoufejte, ještě můžete krásně vonět. Poslechněte si celou Laboratoř Martiny Maškové

Autory nové studie zveřejněné v časopise Nature zajímalo, co rozhoduje o zařazení dané vůně nebo pachu do určité kategorie. Díky využití strojového učení jich měli možnost vyhodnotit tisíce.  

Došli k tomu, že o tom, zda ucítíme vůni levandule nebo pach výkalů, rozhodují hlavně chemické vlastnosti látky, která vůni či pach vydává. Svou roli hraje ale i osobní zkušenost jednotlivce. „Ta je daná souhrou čichových laloků, kde jsou klubíčka glomeruly a piriformního kortexu,“ dodává badatel. 

Čichový signál pak putuje do takzvaného prefrontálního laloku umístěného nad naším čelem. Tam se sbíhají podněty i z dalších smyslů. „Když nabídnete lidem pomerančový džus, ale odbarvíte ho, chutná jim daleko hůř,“ ilustruje efekt tohoto mozkového centra Havlíček.

Výběr partnera

„Když mluvíme o chuti jídla, jsou to z valné většiny podněty čichové,“ říká antropolog. Ale například při výběru partnera hraje roli více smyslů. Otázkou i pro vědce zůstává, které převládnou.

Jan Havlíček s kolegy prostudoval celou řadu vědeckých prací, které se týkají čichové a vzhledové přitažlivosti. Zjistili, že tyto dva typy informací se většinou neshodují. „Pokud nevypadáte dobře, nezoufejte, ještě můžete krásně vonět,“ komentuje s nadsázkou biolog.

Víme, co je to barva pomeranče. Zvuky dokážeme třídit do tónů. Vlastnosti konkrétních vůní ale slovy vyjadřujeme těžko. „To neplatí pro jazyky některých lovecko-sběračských komunit, mají podobné abstraktní výrazy, jaké my máme pro vizuální podněty,“ vysvětluje vědec.

Obyvatelé jihovýchodní Asie mají podle něj s pojmenováním vůní menší potíže než lidé, kteří mluví indoevropskými jazyky.

Martina Mašková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme