Tajemství vesmíru i hlubiny Bajkalu. Čeští vědci sklízejí úspěchy ve ‚východoevropském CERN‘
Jedni pomocí jaderných reakcí vyrábějí nové chemické prvky, jiní zase v hlubokých vodách Bajkalu zjišťují, jak vznikaly galaxie a vesmír jako takový. Desítky vědců z Česka a Slovenska pracují v takzvaném Spojeném ústavu jaderných výzkumů v ruské Dubně.
Kontrola ruskou národní gardou, brána z těžkých kovových plátů a vysoký plot s ostnatým drátem.
Tak v Dubně zajišťují, že se nikdo nepovolaný nedostane dovnitř rozlehlého areálu uprostřed lesů, asi sto kilometrů severně od Moskvy.
Není divu. Uvnitř se ukrývá i malý jaderný reaktor. Jeho použití k vojenským účelům je ale podle ředitele ústavu Grigorije Trubnikova vyloučené.
„Hlavní zárukou je otevřenost všech prací. Otevřenost všech výsledků a plný přístup ke všem získaným experimentálním datům pro členské státy. V tomto smyslu máme maximální zájem na tom, aby se nejčerstvější data stala co nejdříve dostupnými a přístupnými pro vědce,“ přibližuje pro Radiožurnál.
Syntéza supertěžkých prvků
Ve zdejších laboratořích pracuje také Ivan Siváček, a to na syntéze nových supertěžkých prvků.
Vědci si tu už připsali objev několika z nich. Jeden po tomto místu dokonce nese svůj název: dubnium.
S rozpadem Sovětského svazu pro ústav nastala hubená léta, postupně ale prochází rekonstrukcí a rostou nová pracoviště.
„Tahle laboratoř je na naše česko-slovenské poměry obrovská. Je tu sedm různých výzkumných skupin, z nichž se každá zaobírá trošku jinou tematikou. Je tu spousta lidí, dá se tu naučit hodně nového,“ popisuje Ivan Siváček.
Rozdíly v organizaci práce
Ústav je mezioborový, tudíž v něm pracují experti z řady oblastí – od radiobiologie až po laboratoř vysokých energií, kde působí třeba Vladislav Benda.
Podílí se na projektu tří na sebe navazujících urychlovačů s názvem NICA. Snaží se tak kromě jiného vysvětlit, jak vypadal vesmír po velkém třesku – tedy podobně jako jeho kolegové ve švýcarském CERNu.
Vladislav Benda prošel za svou kariéru oběma ústavy. „Pracoval jsem v CERNu asi 27 let. Na první pohled jsem viděl rozdíl v organizaci práce. Zatímco v CERNu se mi zdá ta organizace práce téměř ideální, tady to tak nebylo, proto jsem se snažil některé věci z CERNu přenést sem,“ přiznává.
Míří sem desítky Čechů ročně
Češi jsou v Dubně zastoupení téměř ve všech důležitých projektech. Podílejí se i na neutrinovém teleskopu, který vědci spustili do vod Bajkalu.
Podle Ivana Štekla z ČVUT, místopředsedy výboru, který koordinuje spolupráci Česka s ústavem v Dubně, na různé projekty každoročně zamíří hned několik desítek Čechů.
„Teď je to samozřejmě ovlivněné neblahou situací s covidem, ale je to tak, že máme asi 30 až 40 dlouhodobě vyslaných pracovníků. Přivážíme sem ročně asi 40 studentů na letní praxe a nabídli jsme vítězům fyzikální olympiády v České republice desetidenní praxi tady v ústavu.“
Česko na provoz ústavu v Dubně ročně přispívá v přepočtu asi 120 milionů korun. Příspěvek se odvíjí od hrubého domácího produktu členských zemí. V celkovém rozpočtu ústavu představuje český příspěvek asi tři procenta.
Navzdory současným komplikovaným vztahům mezi Českem a Ruskem se podle velvyslance v Moskvě Vítězslava Pivoňky spolupráce na vědecké úrovni dál rozvíjí.
„Tady není politika. Ani ta vnitrostátní, ani ta zahraniční. Jsem velmi rád, když mohu v podstatě konstatovat, že my tady pouze slavíme úspěchy. My neřešíme to, co se děje v podstatě mimo hranice jaderného ústavu," říká.
Místní ústav si na své apolitičnosti zakládá. Po roce 1968 se dokonce stal útočištěm i pro některé československé vědce, kteří doma už nesměli z politických důvodů ve výzkumu dál působit.
