Studenti z totalitních zemí mohou z našich univerzit vynášet citlivá data. Ostražitost je klíč, varují vědci
Autoritářské země jako Rusko, Čína nebo Írán jsou podle vědců rizikem pro západní univerzity. Odborníci upozorňují, že cizí studenti mohou zneužít informace získané ve výzkumu. Cizí instituce zase mohou manipulovat se studijními prameny nebo podplácet vyučující. Zkušenosti s tím i způsoby, jak se takovému vměšování bránit, mají i české vysoké školy.
„Musíme už se podívat na témata závěrečných prací našich studentů, kteří pocházejí z Ruské federace. Někdy třeba mírným způsobem změnili zacílení práce nebo zacílení jejich aktivity ve výzkumu,“ upozorňuje Milena Králíčková, rektorka Univerzity Karlovy.
Jednou z hrozeb je, že zahraniční studenti nebo výzkumníci mohou zneužívat informace, ke kterým se během studia dostanou.
„Někdy to působí nevinně. Může to být třeba v oblasti medicíny nebo ochrany životního prostředí. Můžu ale zaťukat na dřevo, že v roce 2022, kdy jsem nastoupila, zatím neeviduju nějaké hrubé porušení, kdy bychom museli razantně zasahovat,“ dodává.
Zkušenosti s tím ale má texaský univerzitní systém A&M.
Zpronevěra výzkumu
„Hostující stipendisté nebo postgraduálové k nám nebyli úplně upřímní v tom, koho reprezentují. Podobné to bylo s programem pro zahraniční talenty. Stalo se, že zpronevěřili výsledky výzkumu, aniž by o tom věděl vedoucí práce. Chceme se ujistit, že práce, kterou fakulta investuje do výzkumu, zůstane vnitřní záležitostí, dokud nebude připravená k publikaci,“ popisuje tamní ředitel bezpečnosti výzkumu Kevin Gamache.
Zprávy o možném propojení čínských univerzit s armádou už není možné zlehčovat, říkají reportérky Radiožurnálu
Číst článek
Jenže řešením není úplně uzavřít univerzity lidem z určitých zemí. Tím bychom podle Kevina Gamache přišli o tolik ceněnou demokratickou otevřenost.
„Klíčová je ostražitost. Aby fakulty rozpoznaly, co je hrozba. Důležité je také zjistit, s kým spolupracujeme. Kdo financuje tyto spolupracovníky, z jakých jsou organizací. A také, jestli jsou v tom transparentní, kromě toho, že jsou u nás na univerzitě,“ vysvětluje.
Bez kontaktu s některými autoritářskými zeměmi se totiž neobejdeme. „Čína je příliš důležitá na to, abychom ji ignorovali. Ale když s ní spolupracujeme, máme oči otevřené. Uvědomujeme si, co je rizikové a dáváme si pozor na to, abychom vedli výzkum bezpečně a moudře,“ dodává specialista na moderní dějiny Číny z Hooverova institutu v kalifornském Stanfordu, Glenn Tiffert.
Čína podsouvá propagandu
Historik Tiffert upozorňuje z vlastní zkušenosti i na další druh rizikového vměšování, kdy se čínská strana nesnaží informace získat, ale naopak podsouvá zmanipulované informační prameny.
Čína viní ze špionáže Tchajwance, který působil v Praze. Tchaj-wan označil přiznání jako vynucené
Číst článek
„Čím dál tím víc jsme při svém bádání závislí na online databázích článků v časopisech. Přišel jsem na to, že spoustu kritických databází, které používají sinologové, Čína cenzuruje. Články o historických obdobích, která jsou nepohodlná pro současné pojetí politiky, mizí. Zároveň ale tyto databáze nabízejí množství informací, které před pár lety k dispozici nebyly. Je to jako Potěmkinova vesnice. Abychom žasli nad bohatstvím pramenů, ale nevšimli si, že to je stranická linie, kterou bychom nevědomky papouškovali,“ říká.
S něčím podobným má zkušenosti i Univerzita Karlova. Čínská strana tu podle analýzy projektu Sinopsis v minulosti financovala přednášky a stáže, které měly studenty a pedagogy přesvědčovat k pozitivnímu pohledu na projekt nové hedvábné stezky – a odradit je od kritické analýzy.
„To bylo za minulého vedení, kdy byl rektorem Tomáš Zima. To tady existovalo česko-čínské centrum, jehož činnost byla potom ukončena,“ doplňuje Králíčková.
Podle odborníků je důležité, aby univerzity držely při sobě a vyměňovaly si třeba i negativní zkušenosti se zahraničním vměšováním. Aby byly opatrné a rozpoznaly, kdo spolupráci financuje a jestli nehrozí třeba vojenské zneužití výzkumných dat.
