Zmrazení, vibrace a pak strom? Čeští vědci zkoumají, jak pohřbít lidstvo bez fosilních paliv

Jak ekologicky pohřbít sedm miliard lidí žijících na planetě? Unikátní vědecký projekt Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze mapuje dopady pohřbívání na přírodu. Součástí je i chemický rozbor půd na rozptylových loučkách, hřbitovech nebo kolem komínů krematorií. A s technologickými novinkami přichází už i komerční firmy.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Macešky na hřbitově

Macešky na hřbitově | Foto: CC0 Public domain

V různých dobách různé společnosti těla pálily, pochovávaly do země nebo vystavovaly na různých druzích platforem přírodě. Geoarcheolog Ladislav Šmejda se se svým týmem rozhodl prozkoumat rozklad lidských těl v návaznosti na přírodu. Vodítkem mu je chemické složení půd, které různé druhy pohřbů zanechávají.

Přehrát

00:00 / 00:00

Staré hroby v pšeničném poli se podle něj dají identifikovat z letadla. Pšenice na nich totiž bývá o dvacet centimetrů vyšší než v okolí.

„U kremace, která je u nás dnes asi nejrozšířenějším způsobem pohřbu, se většina látek, ze kterých se skládají naše těla, přemění na plynné skupenství a v podstatě odejde komínem do atmosféry. To, co zůstane, je skoro výlučně jenom fosforečnan vápenatý. Všechny ostatní prvky téměř zmizí," popisuje Šmejda pro Český rozhlas Plus.

Přes své zjevné výhody má ale kremace jeden zjevný nedostatek – spotřebovává fosilní paliva. Většina krematorií totiž spaluje plyn. Dřívější způsob pochovávání těl do země, tzv. inhumace, zase zanechává stopu v krajině po stovky let.

Člověk jako hnojivo

„Jeden člověk, který váží zhruba 100 kilogramů, se skládá z kila fosforu, dvou kil dusíku a přibližně kila a půl vápníku. To je tak obrovské množství živin, že například hřbitovy mají vysoce kvalitní půdy. Obecně pohřebiště se poznají podle vegetace, která má nápadně zelenou barvu, nebo se tam vyskytují nitrofilní druhy, třeba kopřivy," říká člen týmu Michal Hejcman.

Staré hroby v pšeničném poli se podle něj dají identifikovat z letadla. Pšenice na nich totiž bývá o dvacet centimetrů vyšší než v okolí.

Jedním z aktuálních témat v geoarcheologii je hledání způsobu nejekologičtějšího pohřbívání v dějinách. Mezinárodní tým na fakultě je složen z literárních vědců, kteří hledají odkazy na pohřbívání například i u Shakespeara, a z různě zaměřených expertů, včetně chemiků zkoumajících složení půd rozptylových louček.

Ekologickým způsobem zpracováním těl se zabývají také komerční společnosti. „Lidské tělo je možné zmrazit kapalným dusíkem a potom pomocí jemných vibrací se tělo rozpadne na prach. Z něj je možné vakuovou sublimací odvést vodu. Vznikne materiál, který není spálený, ale je ho možné uložit do země a na místo hrobu zasadit například strom, který je vyživovaný z lidských ostatků," popisuje Šmejda nápad švédské firmy přinášející technologické inovace.

Unikátní vědecký projekt představil vedoucí týmu Šmejda na konferenci Evropské unie věd o neživé přírodě ve Vídni. Jeho téma vybrali organizátoři mezi deset aktuálních světových problémů. Projekt chce tým České zemědělské univerzity dokončit do dvou let.

Radek Kříž Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme