Liškám na předměstí se zmenšuje mozek a mění čenich, zjistili vědci
Lišky na předměstí vypadají jinak než lišky venkovské. Plyne to ze studie několika britských a amerických univerzit. Vědci zjistili, že se liškám žijícím po generace ve městech zmenšuje mozek a samci s kratším a širším tvarem čenichu začínají více podobat samicím.
Poslechněte si Laboratoř Martiny Maškové o tom, jak se mění lišky, když žijí v blízkosti lidí
To, že liška má tendenci bydlet u lidských sídel, není žádné tajemství. S nadsázkou to ztvárnil mimo jiné Josef Lada v příbězích o chytré kmotře lišce. Změny, které nastaly u lišek, poté co před více než sto lety začaly osídlovat města, ale opravdu zčásti připomínají ty, kterými v evoluci prošla zvířata, která zdomácněla.
„Liška je druh všežravce, který je velmi přizpůsobivý, i v přírodě se živí velmi různorodou potravou,“ říká etolog Marek Špinka. Upozorňuje, že změna vzhledu a chování lišek v příměstských zónách souvisí s odlišným jídelníčkem.
Studie, které porovnávají lišky na předměstích Londýna a ve vzdálenějším okolí, prokázala, že u městských populací se samci začínají podobat samicím. Čenichy se jim zkracují a rozšiřují, ke shánění potravy totiž víc potřebují čich než jiné smysly. „Čím dál víc se živí odpadky a zbytky,“ říká odborník na chování zvířat.
Hlídač nory
Na venkově bývá liščí životný styl odlišný. Samec a samice plní tradiční, odlišné úlohy. „Lišák víc hlídá noru oproti nepřátelům, proto vidíme rozdíl v morfologii lebky,“ vysvětluje vědec.
Venkovský lišák má přední část čenichu více prodlouženou, protože chytá pohyblivou kořist. Vědec dodává, že lišky si nejsou vždycky věrné, ale dlouhodobě žijí v párech.
K podobným závěrům jako britští vědci došli pár měsíců před nimi i němečtí badatelé. Studie ze začátku března prokázala, že lišky žijící na předměstí Berlína se začínají vzhledem i chováním lišit od těch v okolním Braniborsku.
Norek, nutrie a další. Zvířat nepůvodních druhů v Libereckém kraji přibývá, myslivci je smí lovit
Číst článek
Vlak jako bariéra
Venkovské a lišky z předměstí někdy oddělují železnice, řeky nebo i lidská sídla, od nichž si drží odstup. Jejich populace se proto málo kříží. Odlišný způsob života můžou provázet i nepatrné změny fyzické.
„Městské lišky se dnes už pohybují a získávají potravu na stokrát menším území než venkovské lišky a část dovednosti se předává od rodičů potomkům,“ upozorňuje badatel.
Sklopené uši
Studie z Ruska na stříbrných liškách ukazují, že když lidé z dané populace lišek systematicky vybírají pro další chov ty krotší z nich, lišky se začínají vzhledem a chováním měnit. Tento proces připomíná zdomácnění psa.
Mezinárodní vesmírná stanice sleduje chování zvířat. Mohou pomoci s varováním před katastrofou
Číst článek
„Jsou flekaté, mají kratší kožich, sklopené uši a jsou méně agresivní,“ popisuje Marek Špinka.
Vědec ale zároveň upozorňuje, že lišky nemají takové sociální nadání jako psi. Jejich příbuzný vlk je hodně skupinové zvíře:
„Lišky jsou párová nebo individuální zvířata. Asi nikdy bychom v nich nenašli tak dobrého přítele člověka, jako je pes,“ říká etolog.
Ve vztahu lišek k člověku podle něj zatím přetrvává odstup, který pěkně vystihuje rčení o odlehlých místech, kde lišky dávají dobrou noc.
Poslechněte si celou Laboratoř o tom, jak se lišky mění v přítomnosti člověka, jak působí na zvířata zemětřesení a o přátelství běluh severních.
