NASA chce v září 2022 otestovat systém ochrany Země. Narazí se sondou do dvojplanetky Didymos

Zamýšlený testovací náraz sondy mise Double Asteroid Redirection Test (DART) do menšího tělesa dvojplanetky Didymos s cílem ovlivnit jeho pohyb je plánován na září 2022, informoval na webu americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Jde o projekt v rámci programu přípravy ochrany Země před možnou srážkou s vesmírným tělesem, jež by mohla případně ohrozit život i na celé planetě.

Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Test NASA s nárazem do planetky programu obrany Země je plánován na září 2022. Schéma ukazuje, jak by měl test probíhat. | Foto: www.nasa.gov/planetarydefense/dart | Zdroj: NASA

Binární systém s označením 65803 tvoří větší těleso Didymos A o průměru přibližně 800 metrů, kolem něhož obíhá měsíček Didymos B, velký asi 150 metrů. Dvojice byla objevena v dubnu 1996 a vědci se v zájmu realizace chystaného projektu Double Asteroid Redirection Test (DART) o ní snaží dozvědět co nejvíce od roku 2015.

Double Asteroid Redirection Test

Double Asteroid Redirection Test (DART) by měl být první misí s předvedením jedné z technik obrany naší planety - změny pohybu planetky kinetickým nárazem. Jde o zasažení Didymosu B kosmickým aparátem s cílem ovlivnit jeho let, byť nepatrně. Hlavní část sondy DART má velikost malého auta s přidanými solárními panely. Sonda celkem váží 1100 liber (zhruba 499 kg).

Dvojplanetka podle vědců odpovídá velikosti asteroidů, které by v případě srážky se Zemí mohly znamenat riziko. „Čím menší jsou, tím více asteroidů se kolem nás nachází, ale s tím, jak se jejich velikost zmenšuje, ubývá také energie, kterou v sobě nesou,“ vysvětlil Donovan Mathias z NASA Ames.

Podle modelů jeho týmu je nejvyšší šance, že Zemi zasáhnou asteroidy o velikosti 100 až 200 metrů. Ty by při svém případném dopadu mohly způsobit velké škody, píše server astronomy.com. Menší asteroidy se většinou rozpadnou na malé, neškodné kusy a shoří v atmosféře. Velké asteroidy jsou spíše výjimečné, a zároveň je lze snadno pozorovat.

Dvojplanetka Didymos pro Zemi nepředstavuje žádnou hrozbu a je ideálním cílem pro takovou zkoušku, protože podle NASA je snadnější měřit v binárním systému změny v oběžné dráze menší planetky kolem větší, než sledovat změny v letové dráze jedné planetky kolem Slunce.

S vypuštěním sondy DART se počítá v létě 2021 a její dopad předpokládanou rychlostí přibližně šest kilometrů za vteřinu je plánován na září následujícího roku, kdy by Didymos měl být „jen“ 11 milionů kilometrů daleko od naší planety. Tato vzdálenost bude umožňovat sledování pomocí přístrojů ze Země.

Vědci předpokládají, že DART po nárazu změní rychlost planetky o 1 milimetr za sekundu, což je asi 0,003 km za hodinu. To může jen těžko změnit kurz planetky, ale pokud k zásahu roky před předpokládanou srážkou se Zemí, může to vést k záchraně planety.

„Snažíme se předpovědět, jak moc Didymos ovlivníme, ale je to složité, protože nevíme, z jakého je materiálu,“ vysvětluje Sabina Raducan z Imperial College London.

Plán planetární obrany

Modré planetě dopad nějaké planetky nyní bezprostředně nehrozí, nicméně podle odborníků takové nebezpečí do budoucna vyloučit nelze. Vědci proto věnují přípravě ochrany před takovou katastrofou velkou pozornost a rozpracovávají různé scénáře, jak by ji bylo možné odvrátit.

Vesmírné agentury podle serveru space.com v takovém případě počítají s nutností spojit mise dvou různých typů. První by měla být průzkumná, díky níž by experti získali údaje potřebné k co nejpřesnějšímu zhodnocení situace. Druhou fází by měly být projekty k odvrácení katastrofy, jestliže se potvrdí, že taková akce je nezbytná.

Odklon asteroidu jako v Armageddonu je sci-fi. Expert na hrozby z vesmíru popisuje typy planetární obrany

Číst článek

Podstatou takové planetární obrany je snaha ovlivnit dráhu letu hrozící planetky. Především jde o urychlení nebo zbrzdění rychlosti tělesa, které by tak do předpokládaného bodu srážky dorazilo dříve nebo později než Země.

V závislosti na dostatku času by k tomu stačilo i relativně nepatrné ovlivnění letu. Špatně připravený zásah, který by způsobil rozpad tělesa, by ale mohl znamenat nepředvídatelné riziko.

Vedle nárazu jednoho či více aparátů na planetku by k ovlivnění jejího letu mohly posloužit jaderné exploze, provedené podle potřeby v různé vzdálenosti od povrchu. V podstatě by šlo o snahu změnit hmotnost tělesa a tím i dráhu či rychlost letu.

K takovému účinku by podle některých expertů mohl sloužit i kosmický aparát, který by kroužil kolem planetky a působil na ni gravitačním tahem. Hovoří se i o takzvané strategii laserových včel, spočívající ve vyslání roje menších přístrojů k potencionálně nebezpečné planetce.

Všechny tyto sondy by pak soustředily své laserové paprsky na jeden bod na povrchu, čímž by došlo k vypařování materiálu a explozi, jež by mohla posloužit jako jakýsi tryskový pohon, který by těleso odklonil na jinou dráhu.

Tereza Matoušová, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme