Sonda Voyager 2 je stabilní a komunikuje se Zemí. Za chybové hlášení může spuštění dvou systémů
Sonda Voyager 2, která už druhým rokem putuje mezihvězdným prostorem, je nadále stabilní a komunikace mezi ní a Zemí je dobrá. Na svém webu to sdělila Laboratoř tryskových pohonů (JPL) amerického vesmírného úřadu NASA, která řídí misi sond Voyager 1 a Voyager 2, vzdalujících se ze Sluneční soustavy. Koncem ledna laboratoř informovala o problému ve fungování sondy.
JPL minulý týden uvedla, že se ve Voyageru 2 spustil jeden z autonomních protokolů pro ochranu při výskytu nějakého problému. Voyager 1 a 2 mají naprogramovaných víc bezpečnostních postupů, které jim umožňují učinit automaticky kroky k vlastní ochraně, pokud nastanou okolnosti, jež mohou vést k poškození.
Sonda Voyager 2 před rokem opustila sluneční soustavu. Vědci nyní představili data, která nasbírala
Číst článek
Podle expertů JPL rozbor telemetrických údajů odeslaných ze sondy ukázal, že nevysvětlené zpoždění v realizaci manévrovacích příkazů nechtěně způsobilo současnou činnost dvou energeticky relativně náročných systémů.
To mělo za důsledek, že sonda překročila mez dostupné energie. Ochranný software pak zřejmě vypnul vědecká zařízení Voyageru 2, aby se deficit energie srovnal.
Čtyřicet let na cestě, 20 miliard km daleko. Voyager 1 se Zemí komunikuje i mimo Sluneční soustavu
Číst článek
Podle poslední informace zveřejněné nyní na webu laboratoře NASA sonda pokračuje v zasílání údajů na Zemi. „Vědecké týmy nyní hodnotí stav přístrojů po jejich krátkém vypnutí,“ sděluje se v aktualizované zprávě JPL.
Spojené státy vyslaly aparáty Voyager 1 a 2 do hlubokého vesmíru v roce 1977, každý jiným směrem. Nejprve 20. srpna Voyager 2 a pak 5. září Voyager 1. Druhý vypuštěný aparát se pohybuje vyšší rychlostí, a proto je nyní dále od Země než jeho „dvojče“ a do mezihvězdného prostoru se dostal o několik let dříve.
Obě sondy Voyager se sice už nacházejí v mezihvězdném prostoru, ale Sluneční soustavu ještě dlouho neopustí, upozornila NASA. Podle vědců se totiž hranice našeho solárního systému nachází za vnějším okrajem Oortova oblaku, který tvoří množství malých objektů, jež jsou stále pod vlivem gravitace Slunce.
