Alexander Dubček zemřel před 20 lety. Slováci si ho stále velmi cení
Přesně před 20 lety zemřel Alexander Dubček. Po dvou měsících tehdy podlehl zraněním z autonehody, ke které došlo v září 1992. Dubčekovo jméno se stalo pro celý svět symbolem pražského jara, nesplněných nadějí a přerušených reforem. Zájem o jeho osobnost ani dnes neutichá, zdá se naopak, že roste.
Dubčekův hrob má čestné místo na jednom z bratislavských hřbitovů a v dušičkovém období je kolem něj plno. „Vnesl do politického života něco nového a chtěl nějakou změnu i pro obyčejné lidi. Něco se mu podařilo, něco ne,“ myslí si jeden z návštěvníků.
Zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku Vojtěch Berger přiblížil osobnost Alexandra Dubčeka
Kritici Dubčekovi často vyčítají politickou nerozhodnost. Vadí jim i to, že prý příliš pomalu chápal radikální změny roku 1989.
Velkým obhájcem Alexandra Dubčeka je naopak jeho syn Pavol. Nesouhlasí s tím, že jeho otec dostal nálepku kontroverzního člověka.
„Předběhl dobu o 20 let. To je jednoznačné a historici za nějaký čas ,kápnou božskou‘, protože toto byl otcův cíl. Politiku bral ne jako prostředek obživy, ale říkal, že politika se má dělat pro lidi,“ vysvětluje.
Alexander Dubček působil po invazi v roce 1968 krátce jako velvyslanec v Turecku. Většinu normalizace pak pracoval jako mechanizátor v jednom bratislavském podniku. Celou dobu ho na každém kroku sledovala státní bezpečnost.
„Bylo ho třeba takovým způsobem odizolovat, aby nebyl ve vězení, protože to si nemohl Husák dovolit, ale aby v podstatě ve vězení byl. Ale v takovém vězení, které by nebylo dokonce ani domácím vězením, ale bylo by vězením ducha. Tedy že by kolem něj vytvořili prostředí, aby se každý bál s ním vůbec mluvit,“ přibližuje historik Stanislav Sikora.
Zároveň dodává, že Alexander Dubček byl politikem, kterého dějiny spíše vláčely, než že by jim sám dával směr. Pavol Dubček je ale přesvědčen, že jeho otec udělal v dané době maximum.
„Kdyby můj otec za éry Brežněva toužil po funkcích, kdyby mu jednoduše podal ruku a ustoupil, tak ty funkce má do dnešního dne a nic by se nebývalo změnilo,“ uvažuje.
Slováci si cení Alexandra Dubčeka velmi vysoko, především ta generace, která si pamatuje rok 1968. Dubčekovo jméno se tak pravidelně objevuje na špici v anketách o největší slovenskou osobnost historie.
