Probuzení spícího obra, tak historikové označují nečekaný japonský úder na základnu Spojených států Pearl Harbor. Od útoku, při kterém zahynulo na 2400 Američanů, uplynulo už 70 let a smutné události si připomínají obě země. Ani Washington, ani Tokio si žádný podobný konflikt nepřejí, z někdejších nepřátel jsou naopak důležití spojenci.

15:58 7. prosince 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

7. prosince 1941 zaútočilo japonské letectvo na americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havaji. Úder přišel jako blesk z čistého nebe a Spojené státy utrpěly velké ztráty na lidských životech i vojenské technice.

Americkou veřejnost o japonské agresi informoval prezident Roosewelt a Spojené státy následně vyhlásily Japonsku válku. K USA se přidala Velká Británie i další země a původně evropský konflikt se tak stal skutečně světovým.

Tragické okamžiky, od kterých uplynulo už 70 let, si nyní připomínají jak dosud žijící veteráni, tak i příslušníci nejmladší generace, ve Spojených státech i v Japonsku. Pochopitelně, obě země hodnotí tuto událost odlišně a zatímco Američané se učí, že šlo o začátek spravedlivé války, japonské učebnice dějepisu píší o válce v Pacifiku, která skončila svržením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.

„V té době již léta probíhal poziční boj mezi západními spojenci, hlavně Spojenými státy, Velkou Británií a Holandskem na jedné straně a Japonskem na straně druhé v Tichomoří o kontrolu politickou, ale hlavně ekonomickou. Japonsko nemělo vůbec žádné vlastní energetické zdroje a proto bylo zranitelné, především když na něj spojenci uvalili embargo. Japonští nacionalisté si navíc mysleli, že Japonsko získá v Tichomoří energetické zdroje i území, například Havajské ostrovy,“ říká Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů z Bostonské univerzity.

„Technicky vzato byl japonský útok úspěšný. Japonci zničili 180 amerických letadel a těžce poškodili osm bitevních lodí. Všechny kromě dvou se ale později vrátily do služby. Japoncům se navíc nepodařilo zničit zásadně důležité letadlové lodě, které v přístavu nebyly,“ vysvětluje Lukeš a dodává:

„Útok plánoval admirál Jamamoto, který byl paradoxně radikálně proti válce. Již ve 30. letech velmi statečně varoval před jakoukoliv agresí vůči Spojeným státům. Ameriku velmi dobře znal, protože dva roky studoval na Harvardu a následně sloužil ve Washingtonu jako námořní atašé. Předpověděl, že Amerika s Japonskem zatočí hrozným způsobem.“

Z nepřátel spojenci

Japonci si už žádnou válku v drtivé většině nepřejí a někdejší nepřátelé jsou dnes důležitými spojenci. I proto se jedna z největších leteckých základen Spojených států mimo vlastní území nachází na japonské Okinawě.

„Říkáme si shogunové, je to vlastně jakési týmové označení. Samozřejmě je ale naše role tady vážná a extrémně důležitá. Cvičíme pravidelně a často právě s Japonci, abychom byli co nejlépe zkoordinováni a připraveni na globální válku s terorismem. Prostě být připraveni na zítřek, protože nikdy nevíte, co se může stát,“ říká kapitán Gonzales působící na základně Kadena na Okinawě.

Pravdou ovšem je, že místním obyvatelům přítomnost Američanů vadí, stejně tak ovšem mezi Japonci vyvolává vášně existence Vojenského muzea u svatyně Jasukuni v Tokiu, kde jsou také pohřbeni padlí císařští vojáci včetně několika válečných zločinců.

„Jasukuni má vyjadřovat šintoismus, ale nemá s náboženstvím nic společného. Jde jen o militarismus a Koizumi? Ty jeho návštěvy v chrámu byly jen divadlem. Je to loutka,“ vyjádřil svůj odmítavý názor na kontroverzní návštěvy Jasukuni japonským expremiérem asi padesátiletý muž, který ukazoval i vystavenou stíhačku použitou právě při útoku na americkou základnu Pearl Harbor.

Na minulost se nezapomíná

70 let poté ale Japonci hledí především do budoucnosti a žádný konflikt si už nepřejí. Na minulost ovšem zapomínat nechtějí a určitým symbolem se má stát i bezdrátová rádiová stanice Hario, vůbec poslední na japonské pevnině, která předávala rozkaz k útoku císařských jednotek na Pearl Harbour. Dochovala se totiž jako jediná a japonské úřady nyní rozhodují, zda jí vyhlásí za kulturní památku.

Její smysl je však čistě výchovný a sloužit má k výuce žáků a studentů, aby si uvědomili, jakou zkázu a utrpení válka přináší.

Robert Mikoláš, Helena Berková, Jan Piroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít