Armáda se o bývalé vojáky příliš nestará. Pomáhá jim Svaz válečných veteránů

Absolvovali náročnou vojenskou misi v zahraničí, pak se vrátili domů a armáda o ně dál nestála. Často si přivezli nějaké zranění nebo psychická traumata, ale pomoci se nedočkali. Česko už má více než 14 tisíc novodobých válečných veteránů - vojáků, kteří prošli misemi v Perském zálivu, zemích bývalé Jugoslávie, v Iráku nebo Afghánistánu. Ministerstvo obrany ale tvrdí, že péče o ně už je dnes na vysoké úrovni.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Veteráni druhé světové války. | Foto: Filip Jandourek

Zdeněk Kvasnička působil v roce 1994 v rámci mise UNPROFOR v bývalé Jugoslávii. Jako zástupce velitele protitankové jednotky se staral o to, aby v srbské vesnici na chorvatském území nedocházelo k incidentům.

Na misi se snažil etnickému konfliktu porozumět. Lidé se prý k sobě chovali strašně. „Jeden den byli příbuzní, manželé, největší kamarádi, ale protože jeden byl Srb a druhý Chorvat, tak ze dne na den to všechno zaniklo a koexistence zkrátka neexistovala, začali se mezi sebou vraždit,“ vypráví.

Přehrát

00:00 / 00:00

Příběh novodobého válečného veterána natočil pro Odpolední Radiožurnál Zbyněk Zykmund

Po návratu z mise bylo Zdeňku Kvasničkovi 30 let. Doma ho čekalo rozčarování. „Když jsem odjížděl do mise, tak jsem byl velitel baterie. Když jsem se vrátil z mise, tak útvar, u kterého jsem sloužil, byl zrušen. Odešel jsem k jinému útvaru, kde na mě zbyla funkce zástupce velitele čety,“ popisuje.

Nepříjemné překvapení ho čekalo i v soukromém životě. „Bohužel se stalo to, že moje žena už měla jiného. Mladá ženská lásku potřebuje, takže nebude čekat 11 měsíců na chlapa. Byl jsem víceméně na začátku. S dvěma kufry před dveřmi bytu a dělej, co umíš,“ říká.

Z armády nakonec odešel sám se smíšenými pocity. Díky projektu Svazu válečných veteránů a ministerstva práce a sociálních věcí dostal práci v civilu. „Svaz válečných veteránů mi pomohl najít práci na obecním úřadu v Loučni, kde pracuji v kulturním domě,“ dodává Kvasnička.

Místopředseda Sdružení válečných veteránů Ladislav Sornas si projekt pochvaluje. „Nejdříve jim najdeme práci, a pak se na míru - co ten podnik, další zaměstnavatel bude potřebovat - koupí kurzy a válečný veterán se na civilní práci připraví. Už máme úspěch, za první tři měsíce jsme zaměstnali 12 novodobých veteránů,“ zmiňuje.

Polští váleční veteráni se dočkali, na jihu země pro ně otevřeli první Dům veteránů

Číst článek

Ministerstvo obrany tvrdí, že má evidenci všech novodobých válečných veteránů, zná jejich potřeby a stará se o ně, jak nejlépe dovede. „Mají u nás rehabilitační pobyty, zdarma lékaře, příspěvek na stravu a podobné věci. Pokud jsou nemocní, tak mají možnost být ubytováni v našich domech pro válečné veterány,“ uvádí náměstek ministra Michael Hrbata.

Zdeněk Kvasnička ale na svůj odchod z armády stále vzpomíná poněkud hořce. „Armáda se o nás nepostarala nijak. Po dobu, co jsem ještě byl v aktivní službě, mi spíše připadalo, že být válečným veteránem je na obtíž,“ shrnuje.

Zbyněk Zykmund, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme