Mnozí turisté přijíždějí každoročně do Berlína, aby také na vlastní oči spatřili pozůstatky rozděleného města. Teď pro ně berlínská radnice přichystala novou atrakci - tzv. černou skříňku studené války.

0:28 24. září 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Černá skříňka vydává svědectví. V tomto případě o událostech druhé poloviny 20. století, ve kterých Berlín sehrával klíčovou roli.

„Je to jediné místo na světě, kde proti sobě stály světové mocnosti proti sobě tak blízko, že hrozilo, že se studená válka přemění v horkou," připomněl při slavnostním zahájení berlínský starosta Klaus Wowereit konec října 1961, kdy na Checkpoint Charlie stály proti sobě sovětské a americké tanky.

Dnes na Fridrichstrase na někdejší přechod mezi západním a východním Berlínem každý den proudí davy turistů. Číhají tu na ně prodavači více či méně vkusných suverénů nebo muži v dobových uniformách, kteří vám ochotně dají razítko jako potvrzení, že opouštíte americký nebo sovětský sektor.

Většině Berlíňanů je takováto komercionalizace tohoto místa trnem v oku.

„Chceme tu Muzeum studené války, jaké zatím ve světě není. Existují taková, kde vystavují zbraně, nebo oslavují vítěze. Ale neexistuje žádné, které by postihovalo tehdejší politické konflikty a napětí ve světě z dnešní perspektivy," říká vedoucí připravovaného projektu Muzea studené války Rainer Klemke.

Černá skříňka tu bude stát do doby, než v Berlíně vznikne důstojný stánek pro muzeum studené války.

„Výstava začíná poválečnými událostmi, konferencí světových mocností v nedaleké Postupimi. Nechybí tu ani Pražské jaro 1968 a následná okupace Československa SSSR a armádami Varšavské smlouvy. A berlínská zeď a její pád v roce 1989 uzavírají tuto smutnou kapitolu světových dějin."

V bezprostředním sousedství nového musea vybudoval slavný berlínský umělec Yadegar Asisi Panorama, ve kterém se snaží návštěvníkům přiblížit běžný život v Berlíně po obou stranách jeho zdi.

„Pro mne nebylo rozhodující ukázat fakta, ale atmosféru, chtěl jsem vytvořit takové prostředí, aby všichni, kdo tu tehdy žili si řekli - ano, tak to bylo."

A díky tomu mohou cizinci i mladší generace lépe pochopit, jak celkem nedávno museli žít obyvatelé v rozděleném městě.

Milan Kopp, Klára Stejskalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít