Bílá Voda na Jesenicku si připomene násilnou internaci řádových sester
V Bílé Vodě na Jesenicku si tuto sobotu připomenou násilné vystěhování řádových sester do pohraničí. V první vlně, na podzim roku 1950, skončily stovky řeholnic i na Jesenicku. Například právě v Bílé Vodě.
Začátky byly pro sestry dost kruté. Neměly na čem spát, čím si zatopit a hladověly. Za 40 let nuceného pobytu tu bylo pochováno nejvíce sester různých řádů a kongregací v Evropě. Zemřelo jich tu asi 700.
Před 63 lety přepadly komunistické bezpečnostní složky kláštery a odvezly jejich obyvatele do vyhnanství v pohraničí. Během takzvané Akce K zlikvidovaly v dubnu roku 1950 mužské kláštery.
V září následovala Akce R namířená proti ženským řádům. Přes 10 tisíc řeholnic se během jedné noci přemístilo do sběrných klášterů. Jeden z nich byl i v Bílé Vodě. První noc přečkala většina sester na kufrech.
Reportáž z Bílé Vody, která si v sobotu připomene násilnou interneaci řádových sester, natočila Andrea Švubová
„Z kronik a vzpomínek řádových sester vyplývá, že podmínky byly strašné. V prvních domech nebyla voda ani elektřina, všechno se dělalo na koleně, neměly tam postele. Co si nepřivezly samy – a to bylo velice omezené – to v podstatě neměly. Nikdo z nás si ty podmínky asi nedovede představit,“ popisuje ředitelka jesenického archivu Bohumila Tinzová.
Bílá Voda se proměnila v jeden z největších internačních táborů v zemi. Sestry byly v obci uvězněné celých 40 let. Jejich život měl v rukou církevní tajemník.
„Existoval úřad takzvaného církevního tajemníka, bez jeho svolení nesměly sestry Bílou Vodu opustit, ke každé cestě dostávaly povolenky, určitě nebylo jednoduché takové povolení získat. V Bílé Vodě se časem vykrystalizoval důl pro staré a nemocné řádové sestry, Bílá Voda na tom byla nejhůř.“
Vlastní hostie
Sestrám výrazně pomáhali místní lidé. Nosili jim jídlo, třeba chléb nebo vajíčka, a ony jim na oplátku za to pomáhaly na polích. V roce 1984 si řeholnice v Bílé Vodě začaly ručně vyrábět své hostie. V té době za nimi chodívala i Jana Kotková, která pochází z nedaleké Kameničky. A velmi ráda na ně vzpomíná.
„V Kameničkách jsem bydlela od narození zhruba do šesti let, pak jsme se odstěhovali. Přišla jsem do styku s jeptiškami, když tam můj otec pracoval, a já jsem za nimi strašně ráda chodila. Byly velice vstřícné a milé, mně jako dítěti se moc líbilo, že se mi věnovaly, prováděly mě areálem. A dávaly mi odřezky z hostií, byla to taková atrakce, měla jsem rozřezané koutky úst od těch oplatků, ale strašně mi to chutnalo.“
Po roce 1989 se začaly sestry vracet do svých mateřských klášterů. Jejich násilnou internaci si v Bílé Vodě připomenou v sobotu ve 14 hodin, kdy začíná mše svatá. Pak si třeba můžete prohlédnout zdejší muzeum, kde se o životě řeholnic dozvíte mnohem víc. Otevřeli ho tu před rokem.
