Byl to zápas o to, co lidem říkat, líčí srpnové události v rozhlase pamětníci

Vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa před 45 lety si dnes u budovy rozhlasu v Praze připomněli představitelé státu, hlavního města i účastníci srpnových událostí roku 1968. Československý rozhlas se tehdy stal významným centrem odporu proti okupaci, která tehdy násilně ukončila takzvané Pražské jaro. Před budovou rozhlasu i v jejím okolí tehdy přišlo o život 15 lidí. Na srpnové dny roku 68 vzpomínalo i dnes několik desítek lidí.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

pietní shromáždění u příležitosti 45. výročí událostí srpna 1968

pietní shromáždění u příležitosti 45. výročí událostí srpna 1968 | Foto: Šárka Ševčíková

Byli mezi ni nimi tehdejší pracovníci Československého rozhlasu, kteří jako první informovali obyvatele země o okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Potom vysílali, i když tady na Vinohradské třídě stříleli sovětští vojáci ostrými náboji a budovu rozhlasu ohrožovaly sovětské tanky.

„Nosila jsem zprávy zastrčené, aby to nebylo vidět. Zašli jsme potom do jídelny, protože o nás pečovali, chleba nám nosili, a tady nad rozhlasem u drogerie vybouchl muniční vůz. Ještě mám doma schovaný šrapnel, který vletěl až do té jídelny. To jsme se lekli, ale nějak jsme si to neuvědomovali, až později,“ vzpomíná Jitka Borkovcová.

Přehrát

00:00 / 00:00

S pamětníky srpnových událostí natáčel redaktor Jaroslav Skalický

Všechno, co se v rozhlase odehrávalo, byl podle Vlada Príkazského vlastně zápas o to, co říkat lidem. „Jestli je chránit, říct jim, aby byli klidní, jestli by se měli pustit do nějakého boje. Byl to veliký problém, který řešil každý, kdo se dostal k mikrofonu,“ říká Príkazský.

‚Dopadlo to blbě‘

A co ze srpnových dnů v 1968 nejvíce utkvělo v paměti Karlu Lánskému? „To, že jsme to přežili, protože jsme byli na ráně a věděli jsme, s kým máme tu čest. A že jsme sloužili tehdy Československému rozhlasu, který sehrál mimořádně důležitou úlohu. Od toho by také média měla být,“ podotýká Karel Lánský.

Ani v zaměstnání, ani doma tehdy neopustil rozhlasový přijímač. „Bylo to exkluzivní, nezapomenutelné,“ doplňuje. Dalšímu z rozhlasáků bylo tehdy 24 let. „Nerad na to vzpomínám, ale chodím sem pravidelně. Byl jsem tady až druhý nebo třetí den. Už to tady bylo ošklivé a měli jsme všichni dost velký strach. Já osobně určitě, protože jsem si říkal, že to asi dopadne blbě. Ono to blbě dopadlo, ale zaplaťpánbůh za to, co máme teď,“ líčí se slzami v očích.

Tanky už tady jednou byly, upozornila Němcová v narážce na politické události

Číst článek

Mnoho z lidí, kteří dnes před rozhlas přišli, 21. srpen 1968 sami nezažili. „Je to pro mě dojemná věc. Libí se mi tenhle okamžik, kdy národ drží pohromadě. Tohle výročí mi to hodně připomíná,“ přiznává mladá žena.

„Já jsem jiný případ. Když mi byl rok a půl, tak jsme v roce 79 utekli, takže jsem se to dozvěděl všechno trošku jinak, ze západních zdrojů, které byly asi trochu objektivnější. Zajímá mě to, cením si toho, že tady teď stojím a můžeme se o tom bavit,“ uzavírá další z účastníků vzpomínkové akce.

Před budovou ČRo v Praze na Vinohradech se vzpomínalo na oběti ze srpna 1968

Číst článek

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme