Dělníci Nové huti se chtěli v roce 1968 bránit roztaveným železem
Rozžhaveným železem chtěli 21. srpna 1968 bojovat proti přesile okupačních vojsk dělníci ostravské Nové huti. Radiožurnálu se podařilo získat svědectví přímo jednoho z aktérů vzpoury.
Sovětské tanky obsadily celou továrnu a mladí hutníci na ně chtěli z obřích vozíků lít rozžhavený kov. O jejich donquijotských plánech dosud nic nevěděli ani archiváři podniku.
„Prorazili závoru, s tankem vjeli dovnitř. Vrátný je zastavoval, ale tak co. S tou jeho pistolkou by nic neudělal,“ vzpomíná Josef Miroš z Paskova.
Dnes je to usměvavý důchodce usazený ve svém křesle. Když do huti vtrhly sovětské tanky, bylo mu 23 let a s partou dělníků se nemínili jen tak vzdát. Jejich hlavní zbraní měly být obří vozíky, kterým se na Ostravsku říká „veroniky“.
Reportáž Andrei Čánové o plánech boje dělníků v ostravské Nové Huti proti sovětským okupantům v pořadu Zblízka na Radiožurnálu
„Vzepřít jsme se chtěli. Chlapi na ocelárně se domlouvali, že tam přistaví veroniku plnou železa, že to tam přistaví a kolejovým jeřábem že do té díry na ty tanky to vylejou,“ vysvětluje Josef Miroš.
Starší a zkušenější dělníci při pohledu na kanóny sovětských tanků bojový plán s litím rozžhaveného železa zastavili.
„Potom chlapi řekli: Neblbněte, oni nás tu rozstřílí. To bylo vojáků a vojáků tam. Oni by nás tady rozstříleli, celou Novou huť,“ dodává Josef Miroš.
Žena pana Miroše Stanislava mě hostí čajem a cukrovinkami. Když se dozvídá, co její muž tehdy plánoval, nevěřícně kroutí hlavou.
„To já o tom vůbec nic nevím. To slyším poprvé. No, dobře, že to tak dopadlo, jak to dopadlo. Protože mohla být z toho válka.“
Vzpomínky Josefa Miroše z Paskova mě dovedly až do útrob průmyslového areálu.
„Tady nad tím mostem jedině si myslíme, že by to mohlo být to místo, o kterém hovořil pamětník. Ty veroniky vlastně vozili po těch kolejích a tady bylo nejpříhodnější místo pro to, aby to z té veroniky vylili na tank,“ říká Hana Sojková, archivářka ostravské huti.
Cenné svědectví
Svědectví Josefa Miroše je pro ní novinkou. „Je to pro nás úžasně cenné. Nejenom pro archiváře, ale i pro badatele, protože je to obraz té doby, jsou to emoce, které prožívali ti lidé. Je to nespokojenost a je to to, co se zachová pro budoucí generace tak, aby věděly, co lidé prožívali, aby se to již nikdy neopakovalo,“ dodává Hana Sojková.
Přímo v archivu společnosti Arcellor Mittal Ostrava má ale krabici s cennými snímky.
„Tato krabice byla v roce 1969 na příkaz ministerstva vnitra zabezpečena, byla přelepena páskou, byla orazítkována a do té krabice se nesmělo nahlížet,“ vysvětluje.
Je znát, že odpor dělníků proti okupantům byl velký. „Někdo jim nadával, někdo si sedl před tank a nechtěl je pustit,“ popisuje Hana Sojková.
