Dělníci Nové huti se chtěli v roce 1968 bránit roztaveným železem

Rozžhaveným železem chtěli 21. srpna 1968 bojovat proti přesile okupačních vojsk dělníci ostravské Nové huti. Radiožurnálu se podařilo získat svědectví přímo jednoho z aktérů vzpoury.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sovětský tank před hlavní bránou Nové huti (21. 8. 1968) | Foto: Akreditovaný archiv ArcelorMittal Ostrava a.s.

Sovětské tanky obsadily celou továrnu a mladí hutníci na ně chtěli z obřích vozíků lít rozžhavený kov. O jejich donquijotských plánech dosud nic nevěděli ani archiváři podniku.

„Prorazili závoru, s tankem vjeli dovnitř. Vrátný je zastavoval, ale tak co. S tou jeho pistolkou by nic neudělal,“ vzpomíná Josef Miroš z Paskova.

Dnes je to usměvavý důchodce usazený ve svém křesle. Když do huti vtrhly sovětské tanky, bylo mu 23 let a s partou dělníků se nemínili jen tak vzdát. Jejich hlavní zbraní měly být obří vozíky, kterým se na Ostravsku říká „veroniky“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Andrei Čánové o plánech boje dělníků v ostravské Nové Huti proti sovětským okupantům v pořadu Zblízka na Radiožurnálu

„Vzepřít jsme se chtěli. Chlapi na ocelárně se domlouvali, že tam přistaví veroniku plnou železa, že to tam přistaví a kolejovým jeřábem že do té díry na ty tanky to vylejou,“ vysvětluje Josef Miroš.

Starší a zkušenější dělníci při pohledu na kanóny sovětských tanků bojový plán s litím rozžhaveného železa zastavili.

„Potom chlapi řekli: Neblbněte, oni nás tu rozstřílí. To bylo vojáků a vojáků tam. Oni by nás tady rozstříleli, celou Novou huť,“ dodává Josef Miroš.

Žena pana Miroše Stanislava mě hostí čajem a cukrovinkami. Když se dozvídá, co její muž tehdy plánoval, nevěřícně kroutí hlavou.

U pomníku Klementa Gottwalda před hlavní bránou (21.8.1968) | Foto: Akreditovaný archiv ArcelorMittal Ostrava a.s.

„To já o tom vůbec nic nevím. To slyším poprvé. No, dobře, že to tak dopadlo, jak to dopadlo. Protože mohla být z toho válka.“

Vzpomínky Josefa Miroše z Paskova mě dovedly až do útrob průmyslového areálu.

„Tady nad tím mostem jedině si myslíme, že by to mohlo být to místo, o kterém hovořil pamětník. Ty veroniky vlastně vozili po těch kolejích a tady bylo nejpříhodnější místo pro to, aby to z té veroniky vylili na tank,“ říká Hana Sojková, archivářka ostravské huti.

Cenné svědectví

Svědectví Josefa Miroše je pro ní novinkou. „Je to pro nás úžasně cenné. Nejenom pro archiváře, ale i pro badatele, protože je to obraz té doby, jsou to emoce, které prožívali ti lidé. Je to nespokojenost a je to to, co se zachová pro budoucí generace tak, aby věděly, co lidé prožívali, aby se to již nikdy neopakovalo,“ dodává Hana Sojková.

Přímo v archivu společnosti Arcellor Mittal Ostrava má ale krabici s cennými snímky.

„Tato krabice byla v roce 1969 na příkaz ministerstva vnitra zabezpečena, byla přelepena páskou, byla orazítkována a do té krabice se nesmělo nahlížet,“ vysvětluje.

Je znát, že odpor dělníků proti okupantům byl velký. „Někdo jim nadával, někdo si sedl před tank a nechtěl je pustit,“ popisuje Hana Sojková.

Andrea Čánová, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme