Historik: Po náročné cestě na Velkou Moravu očekával Cyrila a Metoděje šok
Dnes je připomínán příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Dorazili tam v roce 863 na žádost moravského knížete Rostislava. Obyvatelé velké Moravy už v té době sice znali učení církevních misionářů, kníže si ale přál, aby vedli bohoslužby v slovanské řeči.
Bratři Cyril a Metoděj slovanštinu znali, přestože pocházeli ze Soluně. Jejich matka navíc možná dokonce Slovanka byla.
„Jejich otec byl významným císařským úředníkem a v okolí Soluně žila velice silná enkláva Slovanů vlastně už od 7. století. Takže oni zcela určitě o Slovanech věděli. Cyril, tedy Konstantin, znalý jazyka určitě pochopil a znal tento jazyk. A Metoděj, ten přeci se začátku nebyl knězem, nebyl ani mnichem, ale šel ve šlépějích svého otce Lva,“ vysvětluje historik Luděk Galuška.
Redaktorka Naděžda Hávová zjišťovala podrobnosti o příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu
Cyril a Metoděj byli z pěti dětí. Cyril byl nejmladší, Metoděj nejstarší. Cyril neměl nejpevnější zdraví, naopak Metoděj byl původně válečník.
„Takže vlastně i jejich pouť na Moravu v roce 863 vyznívala asi v tom smyslu, že Konstantin, tedy Cyril později, byl tou hlavní osobností, byl to opravdu velký myslitel své doby. A Metoděj mu v té době jakoby kryl záda po té právní, ale i po té lidské stránce,“ dodává historik.
Cesta obou bratrů na Velkou Moravu určitě nebyla jednoduchá. Byzanc, kterou museli projít, byla v roce 863 ve válce s Bulharskem, takže průchod jižními oblastmi Balkánu nebyl žádný med.
Kulturní šok pro obě strany
„Já se osobně domnívám, že pravděpodobně volili cestu někde z Konstantinopole lodí, možná do Benátek. A z Benátek pak pokračovali po staré jantarové stezce, od pravěku známé, která vedla na rozhraní dnešního Rakouska a Maďarska někam k Děvínu, odkud pokračovali dál na sever až do oblasti Velehradu,“ přibližuje docent Galuška.
Na Velkou Moravu podle něj bratři dorazili nejspíš na podzim nebo koncem roku 863. A pro tehdejší lid a společnost prý jejich příchod představoval docela velký šok:
„Je to obrat o 180 stupňů. Je to něco nečekaného, něco nepředstavitelného, že k jednomu malému, kmenově rozdrobenému obyvatelstvu střední Evropy přichází tady ta zvěst, nová kultura, nové vnímání života, nové bratření všech se všemi.“
Překvapeni ale byli i sami učení bratři. „Já si myslím, že z toho trochu v šoku byli, protože přicházeli z velice kulturního prostředí. Nepřicházeli sice do prostředí, kde by o křesťanství nic nevěděli, ale přece jenom ta kultura středoevropských Slovanů byla jiná než mocenská kultura Byzance,“ uvažuje Galuška.
Úspěch vystřídaly nesnáze
Podle teologa Miloslava Fialy měla misie slovanských věrozvěstů ohromný úspěch a oba bratři si získali mezi lidem velké sympatie. Jejich přínos navíc nebyl jen duchovní.
„Ale především lidský, protože do té morální džungle, do toho nepořádku, do toho pohanství se všemi důsledky, takovou tou nevzdělaností, najednou přichází z Východu kultura, která přináší písmo, které sestavili právě v podobě hlaholice, a s tím zároveň překlad určitých biblických knih,“ upozorňuje Fiala.
Snadné to ale Cyril s Metodějem neměli. Francký klér, který přišel na Moravu před nimi, se s bratry nehodlal smířit, protože toto území chápal jako součást vlastní církevní jurisdikce.
Oba bratři se tedy roku 867 vydali do Říma, aby dosáhli spravedlivého řešení. V Římě Cyril v roce 869 těžce onemocněl a zemřel. Metoděj se tedy o rok později vypravil zpět na Moravu. Po dalších životních peripetiích tam zemřel roku 885.
