Hrdina MS v Chile Štibrányi učil ve škole, překonal rakovinu a teď si užívá stáří
Právě dnes je to přesně padesát let od chvíle, kdy se začal rodit jeden z největších úspěchů v dějinách československého sportu. Podceňovaná fotbalová reprezentace na úvod mistrovství světa v Chile porazila vysoce favorizované Španěly 1:0. Zahájila tím cestu, která skončila až finálovou porážkou od Brazílie. Vzpomínat může i jediný střelec utkání proti Španělsku, dnes penzista Jozef Štibrányi, který po skončení kariéry vrcholového fotbalisty prožil 33 let jako učitel doma v Križovanech u Trnavy.
"Tohle byla moje práce," říká Jozef Štibrányi u školního fotbalového hřiště, na kterém právě probíhá výuka tělocviku. Že za padesát let své umění nezapomněl, dokazuje přesnou přihrávkou míče, který se k němu zatoulal.
"To hřiště je velmi špatné a to, co vidíte, je slovenský tělocvik. Takhle se tu dá cvičit - v riflích," hořekuje. "U mě museli mít žáci červené trenky a bílá trička."
Kromě několika kluků v riflích se po hřišti prohání i pár dalších ve fotbalových dresech. Ani oni ale legendě československé kopané až takovou radost nedělají. "Koukněte se, Baroš!"
Jak to, že nemá Hamšíkův dres? "To mu asi přivezl z Čech nějaký příbuzný, v našich obchodech Baroše nekoupíte," kroutí hlavou Štibrányi, který si není jistý ani budoucností slovenského fotbalu. "Žádný takový už tu nevyroste. To je tím, co tu vidíte," ukazuje na žáky v riflích.
Vcházíme šatnou do tělocvičny. "Tady jsem prožil svůj život. Tady jsem se nacvičil," vzpomíná Jozef Štibrányi. "Učitel jsem byl benevolentní, ale tvrdý. Tady jsem měl zavěšený opasek, a když někdo začal vyrušovat, řemen jsem sundal a najednou bylo ticho jako v hrobě. Autoritu jsem měl během sekundy jako hrom."
"Ahoj, Andrej," zdraví Štibrányi procházející paní. "Tohle je moje kolegyňka, původně žačka a pak po mně přebrala žezlo."
Jaký byl pan Štibrányi učitel? "Super! On byl super jako kolega i super jako učitel," vyznává se paní Andrea.
Štibrányiho gól zapíjely Križovany třešňovým vínem
Teď si tu Jozefa Štibrányiho váží jako pedagoga, ale před padesáti lety ho celé Križovany oslavovaly jako fotbalistu, který zařídil senzační výhru Československa nad španělskými hvězdami na úvod mistrovství světa.
"Všichni, co poslouchali rozhlas, k nám přišli. Otec vytáhl demižon třešňového vína a tady to bylo! Tady si společně prozpěvovali," zprostředkovává tehdejší atmosféru v domě rodičů a nyní svém Jozef Štibrányi.
Dnešní fotbalisté, když skončí kariéru, říkají, že by se dál nejradši věnovali nějaké práci ve fotbalovém prostředí. Jozef Štibrányi takhle před desítkami let nepřemýšlel.
"Být trenérem mě nepřitahovalo. To je takové toulavé a já jsem zvyklý na jiný způsob života. Život i děti vám najednou utečou pod rukama, pod nohama. Na co člověk potřebuje miliony? Hlavně aby byl člověk zdravý. To si pak uvědomíte, kvůli jakým blbovinám se člověk rozčiluje. Když ležíte v nemocnici na posteli, tak přemýšlíte, k čemu jsou značkové tenisky nebo značková trička," říká Jozef Štibrányi.
Tuhle životní perspektivu v něm utvrdila rakovina, kterou prodělal a za pomoci své ženy také porazil.
"Byl osm hodin otevřený a operatér mi říkal, že ani nevěřil, že se z toho manžel dostane. Tři nádory. Když jsem za ním přišla, tak jsem zkolabovala," oddechuje ještě po letech paní Štibrányiová.
Kromě rakoviny se Štibrányiovi vyrovnali také s politickým neúspěchem
Společně prožili těžkou dobu také poté, co se angažovali ve prospěch Mečiarovy politické strany HZDS.
"Dělali s námi billboardy, natáčeli s námi," směje se paní Štibrányiová. "Jenže pak Mečiar padl, zjistilo se, kolik lidí oklamal, a z nás byli vyvrhelové," doplňuje její choť.
Teď vicemistr světa z Chile Jozef Štibrányi hraje tenis, pěstuje ovoce a zeleninu na své velké zahradě a občas sáhne po svém starém bendžu.
"Jsem velmi spokojený," říká Štibrányi brnkaje na bendžo. "Mám za manželku pěknou kočku, ještě furt se drží. Žijeme si elegantně," usmívá se. "Musíme nějak dožít. On má sedmdesát, já mám 65, z toho nejhoršího jsme se dostali," dodává paní Štibrányiová.
