Katedrále Notre Dame je 850 let. Paříž bude slavit celý rok
V Paříži začaly oslavy osmistého padesátého výročí od založení katedrály Notre Dame. Kolem chrámu se včera večer shromáždily tisíce hodnostářů, Pařížanů a turistů. Oslavy výročí katedrály mají probíhat celý rok.
Základní kámen byl položen roku 1163. Vedoucí Oddělení středověkého umění Ústavu dějin umění Akademie věd Klára Benešovská podotýká, že to bylo za účasti papeže, francouzského krále a biskupa.
„Zhruba v místech dnešní Notre Dame existoval starší biskupský komplex, bazilika svatého Štěpána, baptisterium, kostel Panny Marie, ty už nedostačovaly nárůstu věřících a šlo také o prestiž,“ říká Benešovská.
Připomíná, že v benediktinském opatství Saint Denis vyrůstala nová katedrála už od roku 1140 a další katedrály rostly i jinde ve Francii, takže pařížský biskup prý nemohl zůstat pozadu.
Historii katedrály přiblížila Klára Benešovská, vedoucí Oddělení středověkého umění Ústavu dějin umění Akademie věd.
Co se týká stavebních inovací, biskupské a klášterní kostely mezi sebou soutěžily. Benešovská říká, že každá stavba znamenala určitý specifický přínos pro architekturu.
„Ale pařížská Notre Dame na nás působí snad nejsilněji tou příkladně zvládnutou harmonií všech proporcí při monumentálním měřítku,“ popisuje Benešovská. Vyznačovala se prý také vysokou kvalitou kamenické práce a technickými inovacemi.
Benešovská vysvětluje, že v základní podobě stála katedrála zhruba od roku 1220, velké inovace pak přinesly úpravy po roce 1230, kdy se na ní objevily znaky takzvaného rayonantního slohu. V té době vypadala jinak než dnes, byla totiž barevná.
„Ta architektura byla v exteriéru i interiéru polychromovaná, ale potom již koncem 17. století přestávala ta gotická podoba chrámu stačit, měnilo se vnitřní zařízení, začaly být problémy s údržbou samotné architektury, dokonce v 18. století sami kanovníci vyměnili dost brutálně veškeré gotické sklomalby oken za nová světlá skla, takže se nám dneska z té gotické doby uchovaly jenom rozety,“ říká.
Poničena za revoluce
Ránu chrámu Notre Dame zasadila Francouzská revoluce. Budova byla napřed zasvěcena kultu Rozumu, pak kultu Nejvyšší bytosti.
Pod vlivem slavné knihy Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži z roku 1831 pak provedl rozsáhlou a kontroverzní rekonstrukci architekt Viollet le Duc.
Stavba, která přežila stoletou válku, hugenoty, francouzskou revoluci i dvě světové války a od níž se v roce 1768 začaly počítat všechny vzdálenosti v celé Francii, je pro Francouze ikona.
„Katedrála jako sídlo metropolity, biskupa a kapituly byla vždycky centrum náboženského života Paříže, hlavního města království, poté státu. Byla administrativním centrem diecéze, kulisou velmi významných politických aktů a je vnímána i Francouzi jako emblematická katedrála, i když jich mají ve své zemi desítky a mnohé větší a bohatší a zachovalejší, pokud jde o zařízení a výzdobu,“ říká Benešovská.
