Kniha Estébáckou Prahou prozrazuje místa, kde StB mučila, vyslýchala či úřadovala
Estébáckou Prahou je název nové knihy, která upozorňuje na místa v hlavním městě, kde před rokem 1989 měla kanceláře a zázemí Státní bezpečnost. Adresy držela v tajnosti a autorovi knihy Prokopu Tomkovi se je podařilo odhalit jen díky mnoha letům pátrání v archivech.
Bartolomějská ulice, budova ministerstva vnitra v ulici Milady Horákové nebo mučírna na Hradčanech - takzvaný „domeček“.
To jsou místa nechvalně známá tím, že zde působila komunistická Státní bezpečnost. Podle autora knihy Estébáckou Prahou Prokopa Tomka je ale v české metropoli mnohem více budov StB, o kterých lidé nevěděli a jejichž tajemství Státní bezpečnost bedlivě střežila.
„Třeba mě překvapilo, že Praha 6-Bubeneč bylo v 50. letech hlavní město StB. Díky různým konfiskátům a díky tomu, že to byly vhodné objekty, že tam byly zahrady, prázdné ulice, které se dají dobře střežit, tak se tam StB dost rozlezla,“ říká.
O novou knihu mapující sídla Státní bezpečnosti v Praze se zajímal Kryštof Benoni
O tom, že Státní bezpečnost byla v Praze všudypřítomná, ví své i disident a signatář Charty 77 Daniel Kroupa. Toho StB několikrát vyslýchala a sledovala až do roku 1989.
„Státní bezpečnost působila všude kolem nás a kolem některých budov v Dejvicích se chodilo trošku po špičkách. Když tam lidé chodili, tak si nevyprávěli protistátní anekdoty a spíše se těmto místům vyhýbali. Netušili jsme, jestli jsou to archivy, nebo jsou tam naopak mučírny,“ vzpomíná.
Adres, které se pojí s StB, našel Prokop Tomek v Praze více než devadesát. Jsou mezi nimi konspirační byty, vily určené pro tajné schůzky nebo ubytovací prostory pro sovětské poradce. Jelikož byla StB především byrokratickou institucí, většinou se jednalo o kanceláře.
„StB je třeba si prakticky po celou dobu představovat jako instituci, která pracovala od stolu. Dokázali provázat celý systém společnosti, aby mohli ovlivňovat jednotlivé podniky, politické strany, udělovat příkazy, člověka vyhodit, pak zarazit možnost cesty na Západ a tak dále,“ vysvětluje Tomek.
Domy, které využívala komunistická Státní bezpečnost, dnes většinou vypadají stejně. Přístupné ale nejsou. Některé objekty totiž stále patří ministerstvu vnitra, další pak soukromým vlastníkům.
