Lidé, kteří přežili holocaust, se vrátili do Osvětimi. Mladým lidem vyprávějí, co tu zažili
Pochod živých. To je každoroční zhruba tříkilometrová cesta z nacistického koncentračního tábora Osvětim 1 do tábora Osvětim-Březinka. Tyto pochody připomínají oběti holocaustu. Přeživší vězni pak zejména mladým lidem vyprávějí, co v Osvětimi zažili.
Josef Paczyński dorazil do tábora úplně prvním transportem.
„Podívejte, tady nastupujeme do toho vlaku,“ ukazuje na autentické fotografie pan Paczynski, který bydlí v Krakově:
„Mysleli jsme si, že nás asi vezou na nějaké nucené práce do Německa. Náš vlak se ale zastavil na nádraží, kde bylo napsáno Auschwitz.“
Nikdo z pasažérů neměl tušení, kam přísně střežený spoj dorazil.
„Nikdo nevěděl, co to znamená Auschwitz. Vlak zahnul na slepou kolej. K budově, která byla oplocena ostnatým drátem. Na každém rohu stála strážní budka a esesmani s kulomety.“
Ti si vězně rozdělili do baráků a každého si zapsali do kartotéky. Pan Paczynski dostal číslo 121.
„Víme, že pan Paczynski měl skutečně číslo 121. Toto je například kniha z rentgenu v koncentračním táboře, kam chodili nemocní vězni. A tady můžeme najít jméno Josef Paczynski a datum, kdy byl rentgenovaný. I to je důkaz, že Osvětimí opravdu prošel,“ potvrzuje ředitel archivu v muzeu v Osvětimi Wojciech Plosa.
Pochod živých symbolicky připomíná oběti holocaustu. Účastní se i Češi
Číst článek
Bývalý vězeň jezdí do tábora i několikrát za rok. Pravidelně se účastní besed s mladými lidmi, kterým detailně líčí život v ‚koncentráku‘. Velmi dobře si hlavně vybavuje budovu, ve které strávil několik let.
„V přízemí bylo holičství, lékárna, kantýna a zubní ordinace. V prvním patře pak byl lékař. Do budovy měli vstup výhradně esesmani, obsluhovali je ale vězni. Byl jsem jedním z nich,“ dodává pan Paczynski.
Někteří holocaust stále zpochybňují
Ale ani tato svědectví některým lidem nestačí. Pořád se najdou tací, kteří holocaust, existenci koncentračních táborů zpochybňují.
„Lidé, kteří tvrdí, že holocaust nebyl, by sem měli dorazit. Toto místo je natolik přesvědčivé, že nepotřebují jiné důkazy,“ vzkazuje Eva Kor, která Osvětimí prošla jako malá holčička.
Jako dítě prošla Osvětimí i Marta Kottová.
„Ti blbci, kteří tvrdí, že nebyly plynové komory, vyzývám, ať jdou se mnou diskutovat, ať mi to řeknou do očí. Asi proto jsme přežili a dožili, abychom mohli říct pravdu, jak to opravdu bylo,“ myslí si Marta Kottová.
