Mezi významné dny by měl patřit i den upálení Jana Palacha, rozhodli poslanci
Den, kdy se na Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil Jan Palach, by mohl od příštího roku být významným dnem. Poslanci podpořili návrh, podle kterého by si Češi 16. ledna připomínali Den památky Jana Palacha.
Projednávání návrhu ale doprovázela bouřlivá debata. Komunistický poslanec Miroslav Grebeníček při ní dokonce zpochybnil, že se Jan Palach upálil na protest proti komunistické totalitě.
„Ne, Jan Palach se nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa. Jeho sympatie patřily především reformním komunistům, kteří měli podporu i ve všech strukturách Svazu vysokoškolského studentstva,“ myslí si Grebeníček. Koaliční poslanci po jeho projevu na protest opustili sál dolní komory.
Diskusi o uznání výročí upálení Jana Palacha za významný den přiblížil redaktor Petr Medek
Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů považuje Grebeníčkův výrok za nešťastný a podobná debata podle něj postrádá jakýkoli smysl.
„Samozřejmě nejednalo se o jednoduchou událost, reakce byly velice pestré, ale shrnovat to jednoznačně do nějaké diskuze o tom, jestli se upálil proti komunistické totalitní moci nebo režimu, je úplně ahistorické a zatemňuje důvody, kvůli kterým se to stalo,“ říká Blažek.
Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť. Část poslanců na protest opustila jednání
Číst článek
Palach zemřel v nemocnici tři dny poté, co se na Václavském náměstí v Praze zapálil. Na jeho pohřeb přišly statisíce lidí a událost se změnila v manifestaci za svobodu a demokracii.
„Jeho heroický i tragický čin je výrazem čistého srdce, nejvyšší lásky k vlasti, pravdě, svobodě i demokracii,“ prohlásil tehdejší rektor Karlovy univerzity Oldřich Starý.
Většina tehdejších politických špiček spojených s Pražským jarem se ale k činu Jana Palacha odmítla vyjádřit. Na pohřeb jich přišlo jen několik.
„Vyšší místa, především funkcionáři – ať už státní nebo straničtí – většinou už velice dobře věděli nebo tušili, kam bude vývoj směřovat. Příliš se jim nechtělo se veřejně vyjadřovat k případu Jana Palacha,“ vysvětluje historik Libor Svoboda.
„Ti, kteří tam přišli, tak velice záhy ve svých funkcích skončili. Ostatní se ve valné míře většinou snažili když ne to odsoudit, tak o tom alespoň nemluvit,“ říká historik.
Čin Jana Palacha zopakovalo v následujících třech měsících 28 lidí. Velká část z nich byli lidé s psychickými problémy, kteří podle Petra Blažka jenom převzali formu, ne ale obsah.
„První byl Josef Hlavatý, který se zapálil několik dní po rozvodu s manželkou. Podle svědků, které vyslýchala Veřejná bezpečnost, byl v posledních dnech velice rozrušený,“ uvádí Blažek.
Nejznámějšími Palachovými následovníky jsou Jan Zajíc a Evžen Plocek. Reakce na jejich smrt už ale nebyly takové jako v případě Palacha. I to ukazuje na to, že společnost postupně rezignovala a vlny hladovek a demonstrací se změnily v tichý nesouhlas.
