Na místě před válkou vypálené opavské synagogy vznikne památník
Bývalá opavská synagoga, kdysi jedna z nejhezčích v Evropě, bude mít začátkem léta vlastní památník. Dva kusy červeného kamene připomenou rok 1938, kdy byla vypálena a srovnána se zemí. Letos uplyne od této smutné kapitoly opavské historie 75 let.
Památník se rozhodla postavit skupina opavských nadšenců. Zatím se vyrábí v jedné kamenické dílně. Kameník Kamil Ludwig podotýká, že památníky patří mezi hodně výjimečné zakázky, tahle pro něj bude ještě o něco srdcovější. „Vím, že to tady stálo už z vyprávění mého dědy,“ poznamenává Ludwig.
Na místě jedné z nejhezčích staveb svého druhu v celé Evropě, která lehla popelem těsně před druhou světovou válkou, je dnes jen tráva a stromy. Budovu v současnosti připomíná jen název ulice, která vede okolo – U Synagogy.
Reportáž o chystaném památníku na místě vypálené synagogy natočil redaktor Martin Knitl
„Děsivě krásný pohled byl na světle šlehající plameny na čtyřech rohových věžích,“ to jsou slova z dobového nacistického tisku v Opavě. Dodnes se vypráví příběhy vyděšených a zoufalých lidí, kteří nemohli zachránit vůbec nic.
Břetislav Tůma z opavského Rotary Klubu patří mezi ty, kteří památník na původní parcelu mezi stromy postaví.
„Můj děda byl hasičem, a když mi jako klukovi vyprávěl o požáru synagogy, tak to doprovázel velmi emotivně tím: My jsme tam přijeli, a tam nedovolili, abychom hasili. Mohli jsme hasit pouze okolní domy,“ vypráví Tůma.
Opavská synagoga v maurském slohu by dnes byla historickou perlou celého Slezska. Památník, který ji má připomínat, bude složený ze dvou kusů červeného kamene z Jižní Afriky a měl by být osvětlený.
Podařilo se už sehnat peníze, potvrzuje za organizátory Jaroslav Burda. On sám navíc vypátral původní cihly, které tehdy lidé rozebrali například na stavbu zdí kolem svých domů.
„Já jsem si na to teď vzpomněl. Šel jsem za ním a donutil jsem ho tu zídku zbourat. Takže ty cihličky mám doma schované na chatě a myslím, že to tam bude velice silný zážitek, že tam je ta nešťastná budova jenom v tom malém formátu, v těch rozbitých cihličkách usazených do betonu,“ uzavírá Burda.
