Nasedli jsme do trabantu a vyrazili, vzpomínají manželé na svůj útěk z NDR
Řada pozorovatelů to přirovnávala k humanitární katastrofě. Tisíce uprchlíků se tísnily ve velmi nestandardních hygienických podmínkách na zahradě a chodbách západoněmecké ambasády v Praze. Utekli z komunistické NDR a doufali, že se dostanou na Západ, za svobodou. Zpravodaj Českého rozhlasu navštívil v Dolním Sasku rodinu, které vzpomínky na čtvrtstoletí staré události stále vhánějí slzy do očí.
Frank a Doreen Mühlovi, tehdy mladý manželský pár, bylo jim dvacet pět. Vyprávějí svůj příběh.
Doreen: "Měli jsme novou domácnost, všechno pěkně zařízené, měli jsme krásný byt, jaký nám mohl kdekdo závidět, centrální topení. A oba jsme měli práci. Moje přání to nebylo, nechtěla jsem emigrovat, měla jsem v NDR příbuzné. Ale můj muž chtěl pryč."
Příběh manželů Mühlových, kteří před 25 utekli z NDR přes pražskou ambasádu do západního Německa, zaznamenal zpravodaj Pavel Polák
Frank: "Chtěli jsme lépe žít. Chtěli jsme říkat svobodně a otevřeně svůj názor, chtěli jsme cestovat. To všechno jsme nemohli."
Doreen: "Seděli jsme u večeře, měli jsme řízek a chřest. V televizi jsme viděli, že jsou v Praze na ambasádě uprchlíci."
Frank: "Nechali jsme všechno ležet, nasedli jsme do trabantu a vyrazili. Naší dceři bylo tenkrát rok a půl."
Doreen: "V půl jedné v noci jsme přejeli hranice do Československa, v jednu je pak zavřeli. Měli jsme štěstí, že jsme dojeli do Prahy. Zaparkovali jsme auto a Češi nám sami ukazovali, kudy se jde k ambasádě."
Události z roku 89, které vedly k pádu komunistického režimu v NDR, dnes v Praze připomene tehdejší německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher. Právě on tisícům uprchlíků z balkónu Lobkovického paláce v Praze oznámil, že jejich cesta na západ je možná. Oslav na velvyslanectví se zúčastní i současný šéf diplomacie Frank-Walter Steinmeier.
Frank: "Většina uprchlíků vypadala jako my. Batohy na zádech a všichni šli stejným směrem."
Doreen: "Pustili nás k ambasádě, kde stálo před branou spousta lidí. Tam nám řekli, dovnitř můžou jen ženy a děti.
Frank: "V tu chvíli nám ostatní vzali kočárek, ve kterém byla naše dcera, a podávali si ho nad hlavami až k bráně."
Doreen: "Viděla jsem ji zmizet v ambasádě. Půlhodiny jsem se snažila dostat dovnitř. Měla jsem velký strach. Nakonec mě dovnitř pustili, manžel zůstal venku."
Za měsíc se hranice otevřely
Rodina Mühlova se nakonec na západ dostala. Měsíc po jejich emigraci se hranice mezi západním a východním Německem otevřely. Nebylo to celé zbytečné, ten útěk?
Projev ministra Genschera na balkoně ambasády zachytila jediná kamera. Patřila televizi ARD a stál u ní český produkční Pavel Roštlapil
Frank: "V první chvíli jsem si to říkal. Protože jsem na západě bojoval s řadou komplikací, neuznali mi učitelský diplom, musel jsem znovu studovat. Ale nakonec jsme to zvládli a jsme spokojení."
Doreen: "Kvůli majetku, který jsme na východě nechali a který zabavili, nám to líto bylo. Ale jinak ne. Když se otevřely hranice, byla první věc, která mě napadla, že zase uvidím rodiče."
Doreen Mühlová má v očích slzy, když to říká. 25 let starý příběh je stále silný.
