Nejstarší předchůdce člověka chodil vzpřímeně

Před Lucy tady byla Ardi - zatím nejstarší známý hominid, kterému časopis Science věnoval nejen titulní stránku, ale také 11 odborných článků.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ardi - rekonstrukce podoby | Foto: Science/AAAS, J.H. Matternes
Přehrát

00:00 / 00:00

Host ve studiu: Václav Vančata o nově objevené fosilii Ardi

Přezdívku Ardi dostala kostra samice Ardipithecus ramidus, která před 4,4 miliony let obývala dnešní Etiopii. Její první kosti byly nalezeny v Afarské pánvi na počátku 90 let minulého století a po dvou dekádách vykopávek se podařilo dát dohromady 125 kostí Ardi a také kosti 35 příslušníků stejného druhu. Místo nálezu leží jen necelých 100 km od místa, kde byla objevena slavná Lucy - tedy kostra australopitéka stará 3,2 milionu let.

Ardi je mnohem starší než Lucy, a má proto mnohem blíž ke společnému předkovi lidí a šimpanzů, který žil asi před 6 miliony let. Příliš mnoho ani šimpanzích, ani lidských rysů bychom na ní ale nenašli. Není to šimpanz a není to člověk - je to ardipitékus, říkají vědci. Kostra Ardi je totiž pozoruhodnou směskou "primitivních" znaků, které sdílí s vymřelými primáty z období miocénu, a "pokročilých" znaků, které jsou výlučně hominidské.

Replika kostry Lucy (Australopithecus afarensis) - Museo Nacional de Antropología, Ciudad de México | Foto: Licence Public Domain, volné dílo, Daniel Acosta

Zaživa byla Ardi vysoká asi 120 cm a vážila 50 kg. Její obličej postrádal rysy moderních lidoopů, ale byl menší a méně plochý než u australopitéků. Na rozdíl od šimpanzů - ale stejně jako mladší Lucy - se Adri na zemi pohybovala vzpřímeně po zadních končetinách. Zároveň ale trávila mnoho času ve větvích stromů, po kterých šplhala s pomocí všech čtyř končetin. Ručkování a pohupování ve větvích ani chůzi po kloubech rukou rozhodně nepraktikovala.

Anatomie zubů a čelistí ukazuje, že ardipitékové se pravděpodobně živili jako všežravci a konzumovali hlavně ovoce a malé živočichy. V půdě kolem fosilií se našly například zbytky fíků. Chrup s malými špičáky také vypovídá o tom, že vzájemné rvačky u ardipitéků nebyly běžnou záležitostí. Je pravděpodobné, že samci si nevytvářeli harémy, ale uzavírali trvalá partnerství s jednou samicí.

Speciál časopisu Science: sciencemag.org/ardipithecus

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme