Německo si připomíná jednu z temných kapitol svých dějin - masové pálení knih
Už nikdy žádné pálení knih - pod tímto heslem si dnes v Německu připomínají tragickou kapitolu svých dějin. V noci 10. května 1933 ve většině univerzitních měst po celém Německu pálili knihy židovských, pokrokových i levicových autorů.
K nejmasovějším událostem došlo v Berlíně, kde se shromáždilo na 40 tisíc lidí. Projev ministra propagandy Josepha Goebbelse přenášel v přímém přenosu také rozhlas.
Sedím v autobuse s ostatními turisty a vyrážíme na cestu Berlínem, popisuje zpravodajka. Trasa nevede po známých památkách a pamětihodnostech, ale za vzpomínku stojí. Jedeme totiž na místa, která před osmdesáti lety měla nejužší vztah k nástupu německého fašismu.
Za jedním temným momentem německých dějin - masovým pálením knih nacisty - se ohlédla zpravodajka Klára Stejskalová
Začínáme před impozantní budovou Reichstagu. Po jeho požáru začal hon na všechny nepřátele a odpůrce nových pořádků. Dalším z takových míst je i náměstí mezi Státní operou a univerzitní knihovnou.
Operní náměstí právě před osmdesáti lety. Tisícovky nadšených studentů aplaudují každému slovu Josepha Goebbelse. Tísní se kolem hranic, na kterých hoří knihy, které oni sami vybrali jako závadné a nepřijatelné.
Většinou jsou to tituly německých autorů židovského původu, klenoty světové literatury. Jde o díla Heinricha a Thomase Manna, Klause Manna, Ericha Marii Remarqua, Alberta Einsteina, Ericha Kästnera a Karla Marxe.
Mýtus organizace pálení shora
„V první řadě šlo o propagandistický krok. Zajímavý je mýtus, který vznikl v poválečné době, že se všechno dělo na nacistický příkaz shora. To, že lid musel skákat, jak oni přikazovali. Tohle nebyla akce organizovaná ministerstvem propagandy. Tohle připravili sami studenti.“
Historik Bjoern Weigel se podílel na přípravě celé řady výstav, které se rozhodl Berlín uspořádat k letošnímu 80. výročí nástupu nacistů k moci.
Jak říká, zájem zapojit se byl ze strany různých organizací, muzeí a spolků obrovský:
„Chtěli jsme ukázat i dosud neznámé příběhy, místa, lidi, kteří vytvářeli pestrost Berlína, to, co po roce 1933 absolutně zmizelo."
Pálení knih ovšem mezi neznámé kapitoly rozhodně nepatří. Záběry hranice, na které skončilo v Berlíně 25 tisíc knih od stovky autorů, jsou dobře známé. Nacistická propaganda celý akt důkladně zdokumentovala.
„Tady člověk vidí, jak fungují symboly v různém politickém kontextu. Nacionální socialisté to vnímali jako průlom - po 14 letech Výmarské republiky skončila podle nich celá ta dekadentní židovská literatura v plamenech. Z dnešního pohledu to vnímáme zcela jinak - jako akt barbarství," říká historik Bjoern Weigel.
Dnes se na náměstí sešla politická elita, aby si připomněla jeden z prvních hrůzných činů nacistického režimu. Ale i v jiné dny můžete na náměstí, které se už nejmenuje Operní, ale Bebelovo, pozorovat hloučky turistů, jak hledí přes skleněný poklop do prázdné knihovny.
Pozornému návštěvníkovi neujde do dlažby vytesaný citát Heinricha Heineho, jehož proroctví z roku 1822 se právě na tomto místě začalo naplňovat:
"Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí."
