Neměla tušení, co se má stát, vzpomíná syn ženy zavražděné v Sobiboru
Údajný dozorce z vyhlazovacího tábora Sobibor John Demjanjuk zemřel. Z podílu na smrti bezmála 28 000 holandských Židů byl nepravomocně odsouzen teprve vloni. K soudu v Mnichově tenkrát dorazili i příbuzní obětí, které německý soud připustil coby spolužalobce. Jedním z nich je i pan Rudie Cortissos, který v Sobiboru přišel o maminku.
„Tatínek, maminka i já jsme se za války skrývali na třech různých místech v Amsterdamu. Od prosince 1941 do května 1945 jsem bez rodičů pobýval na čtyřech různých adresách,“ vzpomíná statečně pan Rudie.
„Dodnes nevím, kde přesně se schovávala maminka. Byla to astmatička a potřebovala pobyt na čerstvém vzduchu. Jednou byla na procházce zatčena a deportována. A to je celý příběh.“
Psal se 18. květen 1943, když mladá a krásná holandská Židovka Emmy Cortissosová usedla do transportu ze sběrného tábora Westerbork. Konečnou zastávkou vlaku i jejího krátkého života byl Sobibor. Z jedoucího vlaku ještě vyhodila poslední dopis adresovaný jejímu manželovi a tehdy čtyřletému synkovi Rudiemu.
Rudie Cortissos, který v Sobiboru přišel o maminku, vzpomíná na soud s Johnem Demjanjukem na Radiožurnálu.mp3
„Dopis opravdu dorazil k otci domů, i když musel být coby adresát uvedený někdo jiný. Maminka psala, že jedou směrem na východ do pracovního tábora. ‚Budeme určitě muset tvrdě pracovat, ale musíme přežít,‘ tvrdila. ‚Pozdravuj celou rodinu, mysli na tohle a na támhle to...‘ Prostě normální dopis. Neměla ani nejmenší tušení, co se má stát,“ říká se slzami v očích bývalý honorární konzul České republiky v Rotterdamu.
Myšlenek na holocaust a maminčinu smrt se ale dodnes zbavit nedokázal. V zubařském křesle musí myslet na vytrhané zlaté korunky Židů, asociace vyvolává zapnutí plynového sporáku i pouhý pohled na sprchovou baterii.
„To, co se stalo našim rodinám, pořád žije v našich srdcích. Prostě na to stále myslíme. Představte si, že by zavraždili vaši matku. Poslali by ji do plynové komory, připravili by ji o vlasy, vytrhali jí zlaté zuby a pak by ji spálili. To se s vámi vleče.“
Právě tato slova zopakoval pan Cortissos, potomek portugalských sefardských Židů, i před mnichovským soudem v procesu s Johnem Demjanjukem.
Setkání s člověkem, který možná pomáhal nahnat jeho maminku spolu s osmi desítkami dalších lidí do plynové komory o velikosti čtyřikrát čtyři metry, v něm žádný zvláštní dojem nezanechalo.
V Německu zemřel nacistický zločinec John Demjanjuk. Bylo mu 91 let
Číst článek
„Bylo to mnohem méně emotivní, než jsem předpokládal. Alespoň tedy pro mne. Vždyť tam nebyla žádná konfrontace. Demjanjuk totiž zavřel oči, tvář mu zčásti zakrývala čepice a vůbec se nehýbal. Bylo to, jako by do soudní síně. přivezli sochu. Do jisté míry to pro mě bylo zklamání,“ vzpomíná pan Rudie.
