O Vyšehradském kodexu se natáčí filmy dva, jeden pro televizi a jeden do škol
Nejdražší kniha Česka, Vyšehradský kodex, se možná opět po padesáti letech bude vystavovat. Odborníci už druhým rokem posuzují, jestli může opustit bezpečí trezoru v Národní knihovně a zatím se nerozhodli. Vedení knihovny už ale expozici plánuje a požádalo filmaře, aby o tisíc let starém rukopise natočili dokument.
„To, co dnes tady natáčíme, bude dva v jednom, protože jeden film bude pro Českou televizi a bude součástí velkého dokumentu o Benediktýnech a druhý film zkrácený, cca patnáctiminutová verze, bude vůbec o vzniku vyšehradského kodexu a vůbec o vzniku rukopisu,“ vysvětluje mluvčí knihovny Irena Maňáková.
Krátká verze bude součástí výstavy, kterou Národní knihovna spolu s Národní galerií plánují na příští rok. A také bude dodávána do škol.
I proto restaurátoři dovolili vzácný rukopis, kterému každý pohyb škodí vynést z trezoru a pustili k němu filmaře hodně zblízka.
„Ta manipulace se musí vždy s restaurátory projednávat,“ dodává režisérka Zora Cejnková. Její kameraman stojí u stativu s kamerou, a oba netrpělivě vyhlížejí dva restaurátory, kteří Vyšehradský kodex přinesou.
Restaurátoři mají na ústech roušku a na mikrofon mluvit odmítají. Soustředí se na práci. Pomalu otáčejí listy pergamenů.
Kameraman zaostří na barevnou iluminaci s výjevem poslední večeře páně. A pokračuje dál, když restaurátor sejme z další stránky průsvitný papír a on může nasnímat obraz svatého Václava.
Takto skupina lidí postupuje asi dvě hodiny v naprostém tichu, které narušuje pouze hučení ventilátorů.
Vedení Národní knihovny neví o žádném podobném filmu, který by takto detailně zabíral jednotlivé stránky tisíc let starého díla.