Obřad v polském Tarnově byl pro potomky československých legionářů silným zážitkem

V polském Tarnově přísahala před sto lety první velká skupina českých válečných zajatců věrnost Rusku. Byl to přelom pro československé legie. A přímo na místě si to připomněla Československá legionářská obec a české i polské úřady.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hlídka československých legionářů v zimě v ruském lese | Foto: Licence Public Domain, volné dílo, Adelchi

Ve stotisícovém Tarnově je skoro v centru trochu ošuntělá budova školy. A na ní nablýskaná kovová deska se čtyřmi desítkami jmen a příjmení.

Patří československým legionářům, kteří padli v téhle části Polska nazývané dřív Halič. A bez ohledu na vlezlou zimu a šedou oblohu, se blíží slavnostní chvíle.

Před desku právě nastupuje malá jednotka vojáků v dobových uniformách z 1. světové války. Členové Československé obce legionářské sem přijeli vzdát hold našim předkům. A doprovází je i čtveřice soudobých českých vojáků se zástavou Hradní stráže.

Přehrát

00:00 / 00:00

V polském Tarnově složila přísahu první skupina českých vojáků, kteří se dostali do ruského zajetí. O vzpomínkovém obřadě točil Vít Pohanka

Jsou tady zástupci ministerstva obrany, velvyslanectví a města Tarnova, kladou se věnce, pronášejí proslovy.

A to proto, že přesně před sto lety, právě na tomhle místě přísahala první skupina 231 zajatců. Čechů, kteří se rozhodli vzít osud do svých rukou a zvolili aktivní boj proti habsburské říši. A za to si zaslouží naši úctu, říká Milan Mojžíš z legionářské obce:

„Ti naši dědové a pradědové šli do boje za prospěch celku. Mohli žít v zajetí, na ukrajinských nebo ruských vesnicích, protože byli různě v zemědělství. Ale oni se znovu přihlásili, znovu šli na frontu a chtěli bojovat za něco, čemu věřili.“

A mnozí to tady cítí velmi osobně. Například u nedaleké vesnice Ščepanovse se při dramatickém průzkumu před sto lety vyznamenal tehdy podporučík Karel Václav Petřík, později významný armádní generál. Jeho vnuk Václav Petřík si teď mohl poprvé prohlédnout místa, kde jeho dědeček bojoval:

„Nebylo těžké určit konkrétní místo, kde boje probíhaly. Takže si myslím, že jsem stanul na půdě se stoprocentní přesností tam, kde můj dědeček skutečně bojoval. Je to velmi silný citový zážitek, na který do smrti nezapomenu,“ prozradil Petřík.

Před sto lety vznikl v polském Tarnově zárodek československých legií

Číst článek

Několik set českých dobrovolníků už sice v carské armádě bojovalo od začátku války, ale všichni to byli usedlíci z Ruska. Rozhodnutí ruského velení umožnit to i zajatým Čechům bylo přelomem.

S tarnovskou přísahou se otevřela pomyslná stavidla a nastal příliv Čechů a Slováků, kteří se Rakousku-Uhersku postavili se zbraní v ruce. Do konce 1. světové války jich na východní frontě bylo přes 60 tisíc.

Vít Pohanka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru