OBRAZEM: Stamilionová Maserati ze soukromé sbírky se ukázala ve Stuttgartu
Naleštěná kapoty, elegantní karoserie a v technickém průkazu rok výroby v minulém století. Veteráni jsou automobilové crème de la crème. Obzvlášť to platí v případě značky Maserati, která nemá vlastní sbírku a jejich veterány schraňují bohatí sběratelé. Několik unikátních italských vozů s Neptunovým trojzubcem ve znaku teď můžete vidět v německém Stuttgartu. Na jednu z největších výstav veteránů v Evropě Retro Classics je ze soukromé sbírky propůjčila rodina Panini.
Historická auta jsou lákavé a drahé zboží. Obchod s nimi přesto každým rokem roste. Téměř každý vůz je na prodej i tady, v devíti obrovských halách na stuttgartském výstavišti. Aukční ceny začínají na desítkách tisíc eur. Za čelními skly vybraných aut najdete i cenovku s jednou nulou navíc.
Auta jsou tu namačkaná jedno vedle druhého, prohlížejí si je tisíce návštěvníků. Kličkují v uměle vytvořených uličkách kolem pódií a výstavních stanů. Loni jich na stuttgartské výstaviště dorazilo na 90 tisíc, teď organizátoři doufají v ještě větší číslo.
Na jednu z největších evropských výstav historických vozů ve Stuttgartu se vypravil reportér Matěj Skalický
K vidění jsou vzácná Porsche, Ferrari, Lancie nebo Alfy Romeo. Celý jeden sál je věnovaný italským vozům, v dalším najdete americké mustangy a jeepy, vedle jsou německé bavoráky a staré mercedesy. A taky ebenově černý fiat papeže Jana XXIII.
Ty největší perly ovšem organizátoři, ostatně jako každý rok, umístili do atria. Mauro Battaglia, kurátor sbírky italských vozů na stuttgartské přehlídce Retro Classics přezdívá z půlky prosklené výstavní ploše skromně foyer. Procházíme spolu kolem šestice unikátních Maserati, které do Německa zapůjčila rodina Panini. Obyčejně je schraňuje na farmě Hombre nedaleko severoitalské Modeny.
A do Stuttgartu jako kdyby se kousek Itálie na těch pár dní přesunul. Kromě toho, že zde vystavuje řada italských sběratelů, a je tak všude kolem slyšet italština než němčina, stojí tu kupé, monoposty a kabria s Neptunovým trojzubcem ve znaku. „Podívejte se na ten fantastický design, ta červená barva, podívejte, jak je auto skvěle zrestaurované. Úžasná práce," říká mi Mauro Battaglia a prsty přejíždí přes spáry levého předního blatníku Maserati 3500 GT z roku 1958. To vlastnil například herec Anthony Quinn.
Zastavujeme se u monopostu 6C-34. Battaglio stále opakuje italské slůvko „veloce“, anglická obdoba „fast“, tedy rychlý, mu nepřijde trefná. Odhadovaná cena této rudé formule ze 30. let sahá do stamilionů korun. Kurátora překvapuji, když mu říkám, že jsem tohle Maserati viděl už před třemi lety v Praze na oslavách 100. výročí značky. Předtím byl monopost v Česku naposledy před 80 lety. Tehdy v jeho troskách na Masarykově okruhu v Brně zahynul český jezdec Josef Brázdil. Motor má šest válců a 260 koní.
Dvoumístné kupé Maserati Bora z roku 1972 vzniklo v době, kdy automobilka Maserati patřila francouzskému Citroënu. Vidlicový osmiválec o objemu 4719 kubických centimetrů má umístěný uprostřed. Poháněná má zadní kola a jede až 280 km/h. „Není to úplně designově povedený vůz,“ vysvětluje mi odborným okem automobilový designér Donald Yerick. Ale ta okázalá opulentnost se tomuhle čtyřkolovému Italovi nedá upřít.
Vozy Maserati mají své kouzlo. Ať už je to tohle Ghibli Spyder nebo Tipo 63. Anebo unikátní monopost 420M Eldorado britského pilota F1 Stirlinga Mosse. „Každý rok je na této výstavě kolekce aut od soukromých sběratelů z celého světa. Auta, která lidé předtím nikdy neviděli. Je to nesmírně zajímavé. A tahle příležitost je jedinečná. Možná ta auta vidím v životě naposled,“ přisvědčuje nezávislý novinář Jan Hennen, že Německo si téhle ojedinělé italské návštěvy pokorně váží.
