Od boje o Ostankino uplynulo 20 let. Rusko bylo na pokraji občanské války

Před 20 lety v Moskvě vyvrcholil vnitropolitický konflikt, který hrozil přerůst v občanskou válku. V bojích o Bílý dům, tehdejší sídlo Nejvyššího sovětu, a centrální televizi v Ostankinu zahynulo přes 150 lidí.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Od boje o Ostankino uplynulo 20 let | Foto: Martin Dorazín

Na schodiště dopadl granát a tím začal boj o ostankinskou televizi, v té době hlavní informační zdroj ruské federace.

„Dostali jsme úkol bránit televizní centrum,“ vysvětluje Sergej Lysjuk, tehdy velitel zvláštního komanda Vítěz.

„Sotva jsme přijeli, náklaďák zvenčí prorazil vchod. Ozvala se rána z granátometu a střela zabila jednoho z našich mužů Nikolaje Sitnikova. Palbu jsme opětovali, a to se do rána opakovalo čtyřikrát,“ vypráví.

Příslušníci zásahové jednotky ruské policie zvané OMON televizi proti přesile příznivců komunismu uhájili. A s ní i rodící se demokracii v Rusku, jejíž zastánce prezident Boris Jelcin rozehnal Nejvyšší sovět.

Bojovalo se celou noc

„Celou noc jsme byli tady. Ve chvíli, kdy dav s pomocí náklaďáku prorazil hlavní vchod do televize, vstoupil generál Makašov s obrojenci a dal nám pět minut na opuštění celé budovy. Řekl, že vojákům daruje život, ale my, omonovci, máme počítat se vším,“ vzpomíná Michail Pankratov, tehdy 21letý seržant OMONu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Martina Dorazína o 20. výročí boje o Ostankinskou televizní věž v Moskvě

Drama ve vestibulu sledoval na monitoru generální ředitel hlavní ruské televize Vjačeslav Bragin. Do haly vyslal svého náměstka s odpovědí na ultimátum generála Makašova:

„Pošlete ho někam. Promiňte mi tento výraz, ale taková byla tehdy situace. Nemůžu pustit do vysílání člověka, který se ohání ultimáty a zbraněmi. Své emoce jsem vyjadřoval rozhodnými a ostrými výrazy.“

Generál Albert Makašov chtěl do vysílání třeba i násilím prosadit viceprezidenta Alexandra Ruckého, hlavního odpůrce prezidenta Borise Jelcina. Omonovci ale televizní budovu uhájili.

Seržant Michail Pankratov počítal s tím, že se z Ostankina už nemusí vrátit. „Myslel jsem na svoji rodinu. Všichni pracují u policie, otec i matka. Táta byl v 93. roce velitelem Moskvy a náměstkem ministra vnitra. Nejvíc mě překvapilo, co mi nedávno prozradil. Zeptal jsem se ho, kdo mě tehdy do Ostankina poslal. Odpověl: Já, já jsem tě tam poslal,“ vzpomíná Pankratov se slzami v očích.

Mohl následovat teror

Po dvaceti letech se na stejném místě sešli příslušníci OMONu, vojáci a jejich velitelé. Jiné vzpomínkové akce k nultému dni ruské demokracie stát oficiálně nepořádá.

Od boje o Ostankino uplynulo 20 let | Foto: Martin Dorazín

„Mluví se o tom málo, protože jde o politiku. Objevují se snahy rehabilitovat tehdejší zločince. Chtěli si zopakovat pokus o puč z roku 1991. V tom nesmíme být naivní. Prezident Putin asi nechce jitřit staré rány, živit vnitřní konflikt a vyvolávat vášně,“ vysvětuje bývalý ředitel Ostankina Vjačeslav Bragin.

Kdyby před dvaceti lety prezident Boris Jelcin prohrál, podle Bragina by následovalo období teroru:

„Mohli bychom zcela opodstatněně mluvit o Velkém teroru, podobmém tomu, který Stalin rozpoutal v roce 1937. Nás - a mně určitě - by naživu nenechali. Do kanceláře by vtrhnul generál Makašov a první dávka ze samopalu by patřila mně. To bylo zcela očividné.“

Jedinou akcí k uctění památky padlých hrdinů října 1993 bylo položení květin k pamětní desce mladičkého seržanta Nikolaje Sitnikova.


Zvětšit mapu

Martin Dorazín, Simona Bartošová, David Bernardy Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme