Od masakru u Wounded Knee uplynulo 120 let
29. prosinec 1890 se zapsal do dějin jednou velmi tragickou událostí - masakrem u Wounded Knee. V jižní Dakotě ve Spojených státech tehdy jednotky sedmé kavalérie americké armády zakročily proti odporu indiánů.
Napětí mezi indiány a bílým obyvatelstvem rostlo dlouho. Vlastně od chvíle, kdy severoamerické pláně začali okupovat přívaly zlatokopů a přistěhovalců. Ti postupně vytlačovali původní obyvatele do rezervací. Jednou z posledních kapek bylo narušení tradičního zvyku - lovu bizonů.
Prvním větším konfliktem bylo Siouxské povstání, které vypuklo v srpnu 1862. Odpor ale skončil masovou popravou indiánských povstalců. Další následovaly, a důvod byl prostý - běloši nectili uzavřené smlouvy. Klíčové bylo porušení dohody o posvátnosti Černých hor. Úřady je otevřely zlatokopům, a to už přetekl pomyslný pohár trpělivosti indiánů.
Nejdřív došlo na slavnou bitvu u Little Big Hornu, kde spojené síly Siouxů a Čejenů rozdrtily oddíl sedmé kavalerie. Pak se ale postavení indiánů ještě zhoršilo. Tehdy se mezi nimi začalo šířit náboženství tance, a to vláda považovala za přípravu k válce. Zasáhla tedy proti vůdcům a zabila Sedícího býka. Zbylí indiáni se snažili dostat pod ochranou jiného náčelníka. Ale už na ně měla políčeno americká armáda.
Přestřelka, kterou odstartoval zřejmě dílem náhody výstřel hluchého Černého kojota, skončila pro indiány tragicky. Tři stovky z nich, hlavně ženy a děti, byly na místě mrtvé. Vojáci totiž disponovali i čtyřmi kulomety. A podle svědků vojáci útočili se slovy „za Little Big Horn". V bitvě jich padlo 25. Mnozí přeživší pak dostali vyznamenání.
