Od největší železniční katastrofy v Česku uplynulo 55 let, zahynulo tehdy 118 lidí
Kvůli nepozornosti a nedbalosti posádky parního vlaku zahynulo před 55 lety mezi Hradcem Králové a Pardubicemi 118 lidí. Na jednokolejné trati nedaleko stanice Stéblová se vlak čelně střetl s motorákem přijíždějícím z Pardubic. Pět vozů ze šesti tehdy těžká parní lokomotiva zcela zdemolovala. Stále se jedná o největší železniční tragédie na českém území.
Ve Stéblové měl parní vlak jako obvykle počkat na motorák z Pardubic, aby se na jednokolejné trati vyhnuly. Z dodnes nejasných důvodů ale dal průvodčí náhle znamení k odjezdu a vlak se rozjel. Prý v husté mlze zahlédl zelené světlo, které přisoudil výpravčímu.
Ten byl ale v tu dobu v kanceláři. Nikdo z posádky si po rozjezdu nevšiml návěstí stůj, ani neslyšel varovnou píšťalku výpravčího.
„Velká rána, popadali jsme na zem, pak jsem šel dopředu a tam už jsem viděl dva vlaky v sobě. Katastrofa, hrůza, panika, nářky, tma,“ vzpomíná Jaroslav Peterka.
Na největší českou železniční tragédii, při které zemřelo na 118 lidí, vzpomíná Jaroslav Peterka
Tehdy sedmnáctiletý student hradecké stavební průmyslovky se vracel domů do Pardubic. Měl štěstí, pravidelně jezdil s kamarády v prvním vagonu, na nádraží ale přišli na poslední chvíli, a tak nastoupili do posledního vozu.
Sanitky tehdy odvezli přes stovku zraněných. V přeplněné hradecké i pardubické nemocnici leželi i na lehátkách na chodbě. „Byl to opravdu kov, dřevo a lidé dohromady,“ popisuje pan Peterka.
U Stéblové se ale našli i cestující, kteří zraněným pomáhali. Nebýt jich a zdravotníků, následky srážky by byly ještě hrozivější.
„Začalo to pomalinku hořet, takže jsme začali lidi, co leželi nejblíž, odtahovat. Za chvíli to bouchlo, takže jsme odtažený odtahovali ještě dál. A jeden ten zraněný se mi představil, říkal, že se jmenuje Hradecký. Nakonec začal normální, skoro normální, život a mě vrtalo hlavou, jak tenhle raněný dopadl a to mě trápilo padesát let,“ vypráví Jaroslav Peterka.
Nakonec to pan Peterka nevydržel a v novinách svůj příběh zveřejnil. Na jeho výzvu se ozval pan Hradecký z Letohradu, přesně ten, kterému kdysi zachránil život.
Oba muži se poté setkali. Osudový 14. listopad 1960 je ale silně poznamenal.
