Odborníci zkoumají v Brně možné dvojče Venuše z Předmostí

Jeden z nejstarších uměleckých artefaktů v Evropě má podle všeho dvojče. Velmi cenná Venuše z Předmostí u Přerova má totiž zřejmě sestru u amerického sběratele umění. Původní rytinu ženy na mamutím klu ze starší doby kamenné mělo zatím exkluzivně jen Moravské zemské muzeum v Brně. A právě jeho odborníci se pokouší zjistit, jestli i druhá Venuše z Ameriky je pravá.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lovci mamutů: Venuší bylo více

Lovci mamutů: Venuší bylo více | Foto: P. Douša, Národní muzeum

Až donedávna byla předmostecká Venuše vyrytá v mamutím klu považována za naprostý unikát. Umění lovců mamutů totiž bylo podle vedoucího ústavu Anthropos Martina Olivy přísně kanonizováno. Buď vyryté abstraktní geometrické obrazce nebo plastické zobrazení žen a zvířat. Předmostecká Venuše ovšem spojuje obojí.

Přehrát

00:00 / 00:00

O práci odborníků z Moravského zemského muzea v Brně se zajímal Ivan Holas.

„Existuje domněnka, že to není jenom tak. Že lidé, co to dělali, měli rozložené představy pod vlivem drog, hub nebo něčeho podobného. Že se jednalo o zasvěcenecké, šamanistické umění, ne pro obyčejné lidi,“ poznamenal Oliva.

O to větší překvapení a pochopitelně i nedůvěru vyvolalo, když se před pár lety objevilo Venušino dvojče. Tím spíš, že vlastník – americký sběratel umění Danken Caldwell – ji jen nerad dává z ruky. A také její historie není zcela jasná.

Existují pochybnosti

Brněnská badatelka Martina Galetová, která se na výzkumech podílí, ale pravost nevylučuje. „O školách nebo o výrobě těchto předmětů v sérii v prehistorii jistě víme. To, jestli tato dvě díla, jsou dělány jednou rukou, se dá samozřejmě prokázat. Ale musím se vrátit ke špatnému stavu těchto obou rytin, protože jsou zalepené sedimenty. Nedá se dostat úplně dovnitř a zjistit morfologii rýh,“ vysvětlila Galetová.

Docent Oliva je o něco skeptičtější, i když o jasném padělku nehovoří. „Na obou spodobněních chybí stejné části těla. Jako kdyby ten, co dělal tu druhou podobu, znal už tu první, která ale byla mezitím poškozená. A on tam tak vágně naznačil, jak to pokračovalo, i když podle symetrie toho kusu, to mohl klidně doplnit,“ naznačil Oliva.

Před našimi i zahraničními badateli tedy ještě zůstává celá řada otázek, jejich zodpovězení je zatím v nedohlednu.

Ivan Holas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme