Osvětim, nesmazatelná část mého života, vzpomíná Marie Vítovcová

Svět si připomíná osvobození koncentračního tábora Osvětim. Sedmdesáté výročí bude v úterý. Už zítra ale začne velká vzpomínková akce v Praze. Osvětim se stala symbolem genocidy Židů nacistickým Německem. Zahynulo tam až jeden a půl milionu vězňů. Štěstí měli ti, pro které Osvětim nebyla konečnou, ale jen přestupní stanicí. Mezi nimi byla i paní Marie Vítovcová.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zbytky baráků v koncentračním táboře Osvětim | Foto: CC BY-SA 3.0, Frank Dennis

„Byla jsem v Terezíně, byla jsem v Osvětimi,“ vypráví Marie Vítovcová. „Terezín byl pod židovskou správou, Osvětim byla prostě likvidační tábor.“

Marie Vítovcová strávila v Osvětimi pouze necelé dva týdny. I tak je to pro ni vzpomínka, která se nedá vymazat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Bylo to strašné, vzpomíná na své věznění v koncentračním táboře v Osvětimi paní Marie Vítovcová

„Protože tam to bylo tak strašné, že mi ještě dnes jde husí kůže po zádech, kdybych si představila, že bych se tam jela podívat.“

Krutá selekce

„Přijel náš transport, bylo nás 1500. Z prvního a druhého vagonu vybrali 190 děvčat a s nimi jsem pak šla na práci. Všichni ostatní šli hned do plynu,“ vzpomíná paní Vítovcová.

unikátní fotografie z Osvětimi | Foto: redakce Post Bellum

Spolu s dalšími asi dvěma stovkami vězňů se paní Vítovcová nakonec dostala do pracovního transportu, který ji odvezl na česko-polské hranice. V továrně na zpracování lnu pak zůstala až do konce války.

„To byl vlastně den, kdy mi už šlo o život. Protože jsme se nastydli, dostala jsem průjmy a nesměli jsme jít z toho baráku. To znamená, že už druhý den jsem byla úplně vyřízená. Ale to bylo v ten den, kdy přišli, odpočítali nás stovku a hnali nás pryč. A to bylo vlastně naše štěstí.“

Cesta do Osvětimi vedla přes Terezín

Marie Vítovcová se před 87 lety narodila do pražské židovské rodiny. Otec byl účetní, matka v domácnosti. V roce 1941 přišel rozkaz k transportu do Terezína, kde tehdy nacistická tajná policie gestapo měla vězení a zřizovala židovské ghetto.

„V Terezíně bylo takových 5-6 tisíc lidí. Ale nás tam bylo v některou dobu 50 tisíc. Tak si umíte představit, jak jsme tam byli namačkaní.“

V Terezíně strávila přes dva a půl roku, pak přišel zmiňovaný transport do Osvětimi. Válku přežila jako jediná z celé rodiny.

Právě v Terezíně si památku obětí holocaustu v úterý uctí hosté dvoudenní vzpomínkové akce, kterou v Praze pořádá Evropský židovský kongres.

Osvětim | Foto: Jana Šustová

Milan Kopp, Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme