Pohled veřejnosti na Emila Háchu se mění. 65 let po jeho smrti
I 65 let po smrti Emila Háchy se někteří Češi přou o to, zda byl protektorátní prezident Hácha hrdina nebo slaboch, který ustupoval nacistům. Ti, kdo dnes přijdou k jeho hrobu na Vinohradském hřbitově v Praze uctít jeho památku, hodnotí osobu protektorátního prezidenta jako muže, který se obětoval pro národ. Jiní jeho činy za protektorátu odsuzují.
„Pro mě je Hácha představitelem a symbolem českého národně obranného zápasu v mezích protektorátní autonomie. Výstižně tuto Háchovu taktiku popsal jeden americký diplomat, který pobýval v době konce druhé republiky a na začátku protektorátu v Praze a sice jako ‚částečnou součinnost se zlem za účelem jeho maximálního zneškodnění.‘ byl to zápas dramatický a tragický,“ říká historik Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd.
O osobnosti Emila Háchy mluvil na Rádiu Česko historik Josef Tomeš z Masarykova ústavu Akademie věd
„Hácha svými intervencemi, byť spojenými s některými úlitbami okupantům, zachránil tisíce lidských životů. Svoji roli bral Hácha jako dobrovolnou oběť a bral na sebe i ódium nepochopení a to jak od svých současníků, tak, jak správně předvídal, i od následujících generací,“ pokračuje Tomeš.
Jan Uhlíř z Vojenského historického ústavu poukazuje například na to, že se Hácha zasloužil o propuštění většiny studentů z demonstrací ze 17.listopadu 1939.
Komunistickými historiky byl Hácha popisovaný jako zrádce národa. Z toho plyne i názor většiny české veřejnosti, která si myslí, že Hácha příliš ustupoval nacistické moci. Určité rehabilitace se Emil Hácha dočkal až po roce 1989.
„Neděje se tak naráz, ale postupně v pracích historiků, ale i například v divadelních hrách a televizních inscenacích. I to pomáhá změnit pohled české veřejnosti na osobnost Emila Háchy,“ dodává historik Tomeš.
