Přátelské vztahy i útěky z dohledu. Kvůli bohémskému Havlovi ochranka porušovala pravidla

6. DÍL SERIÁLU. Počátky prezidentování Václava Havla, kterému by ve středu bylo 80 let, byly stejně bouřlivé jako tehdejší doba. Patří k nim i historky o tom, jak se bohémský Havel nechtěl nechat připravit o soukromí a utíkal svým bodyguardům. Ochranka tak kvůli němu musela dělat výjimky a chodila i do míst, kterým by se obyčejně vyhla.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Václav Havel při projevu na Václavském náměstí | Foto: Wikipedia Commons

„Já bych neřekl, že přímo utekl, ale existovaly případy, kdy ochranka věděla, že po něm nějakou dobu nemusí nebo nemá pátrat a on se zase spolehlivě objeví tam, kde se má objevit,“ popsal Michael Žantovský, Havlův mluvčí z počátku 90. let.

Přehrát

00:00 / 00:00

Svobodomyslný Václav Havel se jen těžko smiřoval s tím, že ho coby prezidenta hlídá ochranka. Jeho vztah k bodyguardům shrnul Jaroslav Skalický

„Proč by jim utíkal? On se vlastně ve dvě hodiny ráno mohl zvednout a jít do hospody. Ti kluci šli za ním. Sedl ke stolu, klábosil třeba s nějakými místními lidmi a oni seděli u vedlejšího stolu a dávali si džus. Potom se sebral, šel domů a oni šli zase za ním,“ řekl Ladislav Špaček, nástupce Žantovského.

Při pobytu v zahraničí ale docházelo k dobrodružnějším situacím. „Tam na to jaksi zvyklí nebyli. Zejména když jsme chodili po nějakých koncertech, třeba v Chicagu do bluesových podniků, tak jsme přišli i do podniku, kam by ochranka sama o sobě nikdy nevkročila a trošku se obávali. Nevím, jestli víc o něho nebo o sebe, ale vždycky to dobře dopadlo,“ vzpomínal Žantovský.

„Jeho zvláštní situace byla trochu v tom, že zejména v prvních letech nejbližší kruh ochranky se rekrutoval ze sportovců a měl k nim spíš takový přátelský nebo kamarádský vztah. Byl schopný se s nimi i dohodnout, kdy pravidla lze třeba trošku uvolnit,“ dodal.

Když sedl za volant, byl Havel jako malý kluk. Rád jezdil rychle

Číst článek

Deset let hlídal prezidenta Václava Havla jeho přítel z Trutnova Antonín Maněna. „Dobře věděl, že neudělám nic, co by bylo proti jeho zájmu. To ale neznamená, že všechno, co jsem udělal, se mu líbilo. Víceméně to byl takový vzdor, protože nechtěl kolem sebe ty lidi mít. Nečinil jim žádné příkoří, nijak to nezesměšňoval, nezpochybňoval, ale necítil se dobře,“ shrnul Havlův vztah s ochrankou.

„Některé věci, které byly obvyklé při ochraně ostatních chráněných osob, jako že se třeba vytyčí koridor a nikdo tam nesmí, tak jsem to na jeho přání porušoval a mockrát, protože tlačí-li se do koridoru babička, která ho chce pohladit po ruce, tak je dost těžké ji odstrkovat.“

„V počátcích prezident nebyl ohrožen nějakým útokem, ale spíš tím, aby ho lidé neumačkali. To byla krásná doba,“ doplnil bývalý šéf Havlovy hradní ochranky.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru