Před 120 lety se narodil Alois Vocásek, černá ovce mezi legionáři

Jako československý legionář v Rusku se Alois Vocásek zasloužil o vznik samostatné republiky. Po druhé světové válce ale mezi legionáři kvůli odsouzení za kolaboraci s fašisty platil za černou ovci. Do konce života se snažil očistit své jméno. Nestihl to, i když se dožil 107 let. Zemřel v roce 2003 jako poslední z československých legionářů. Dnes uplynulo 120 let od jeho narození.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Československé legie v Rusku | Foto: public domain

Do rakousko-uherské armády Alois Vocásek narukoval v roce 1915 v Rumburku. Na druhou stranu fronty chtěl podle svého vyprávění přeběhnout od začátku.

„Říkal jsem, já proti Rusům střílet nebudu. Půjdu rovnou do Ruska. Když jsem přišel na frontu, měli jsme k Rusům asi kilometr. Mezi fronty jsme si chodili na brambory, jak oni, tak my. Bratříčkovali jsme se. Tak jsem si říkal, co bych chodil do Ruska, když bude mír. Potom ale nastoupila Brusilovova ofenziva. Hned při prvním zásahu jsem utekl do Ruska,“ zaznamenalo vzpomínky Aloise Vocáska občanské sdružení Post Bellum.

Přehrát

00:00 / 00:00

Legionář Alois Vocásek se narodil před 120 lety. Natáčel o něm Jaroslav Skalický

„Když jsme přišli do Kyjeva, přišli ruští studenti a verbovali Čechy do legií. Říkal jsem, kdepak, za nic na světě. Jsem rád, že jsem se z toho dostal. Už nikdy nevezmu kvér do ruky. Ale za dva dny jsem se přihlásil.“

V roce 1917 Alois Vocásek bojoval v památné bitvě u Zborova, kde se českoslovenští legionáři poprvé vyznamenali. Prošel také celou sibiřskou anabází.

Přestože se zasloužil o vznik samostatné československé republiky na bojištích první světové války, po té druhé ho mimořádný lidový soud poslal na doživotí, protože byl krátce členem fašistického sdružení Vlajka. Odseděl si devět roků. Legionáři ho ze svého sdružení vyloučili.

„Spolupracoval, nebo přímo udával, jak se někde píše, Němcům. To se neslučovalo s legionářskými idejemi,“ říká Milan Mojžíš, tajemník Československé obce legionářské.

Alois Vocásek však trval na tom, že nikomu neublížil: „Byl to mimořádný soud. Kdyby mi byli dokázali jedno udání, tak jsem za dvě hodiny visel.“

Poslední bitva

Vitální legionář Alois Vocásek vytáhl do poslední bitvy v roce 2001, když mu bylo 105 roků.

„Zazvonil telefon a ozvalo se: ‚Zde advokát Müller? Já jsem byl odsouzený na doživotí.‘ Zeptal jsem se, odkud volá, když byl odsouzen na doživotí. ‚Z domova, oni mně po devíti letech vykopli,‘ odpověděl Vocásek. Zeptal jsem se, kdy k tomu došlo. ‚V roce 1946,‘ odpověděl. A kolik je vám let? ‚105.‘ Tak to je zajímavý příběh, řekl jsem mu. Rád se na to podívám. Pošlete mi papíry. ‚Já vám nic posílat nebudu, já přijdu,‘ řekl. Myslel jsem si, že si za mě někdo dělá legraci,“ vzpomíná Vocáskův obhájce Lubomír Müller.

„Druhý den pan Vocásek opravdu dorazil. Omlouval se, že trochu kulhá, protože mu v roce 1917 v bitvě u Zborova prostřelili nohu. A řekl, že chce, abych ho ještě před smrtí očistil,“ uvádí Müller.

U českých soudů s žádostí o obnovení poválečného procesu ale neuspěli. Alois Vocásek se však nevzdával.

„Začátkem srpna 2003 mi znovu volal, abych to dal do Štrasburku,“ dodává advokát. Den na to, co svého obhájce tímto úkolem pověřil, ale Vocásek zemřel. To už mu bylo 107 let.

Alois Vocásek | Foto: Český rozhlas

Slavnostní přísaha a svěcení praporu České družiny v Kyjevě, 11. října 1914. (Výstava Československá legie v Rusku 1914-1920) | Foto: Vojenský ústřední archiv Praha Správa Pražského hradu

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme