Před 45 lety došlo na 14. sjezdu KSČ k potvrzení pozic normalizačního režimu

Salvy bouřlivých potlesků vestoje provázely 14. sjezd Komunistické strany Československa. Začal v Praze 25. května 1971, tedy přesně před 45 lety. Více než tisícovka delegátů během jednání opakovaně skandovala slávu Sovětskému svazu, který tři roky předtím svými tanky zadusil reformní Pražské jaro. Právě období od roku 1966 sjezd hodnotil.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

prezident Gustáv Husák

prezident Gustáv Husák | Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

„Bylo to mimořádně složité a obtížné období. Překonali jsme ho díky internacionální pomoci sovětského svazu,“ zahájil sjezd prezident Ludvík Svoboda, který ještě tři roky před tím patřil k mužům Pražského jara.

„Můžeme sjezdu oznámit, že cíl očistit stanu, obnovit její marxisticko-leninský charakter a překonat vnitřní krizi se splnil,“ prohlásil tehdejší šéf KSČ Gustáv Husák.

Přehrát

00:00 / 00:00

V květnu před 45 lety v tehdejším Československu přituhlo. Na 14. sjezdu KSČ posílili své pozice ve vedení komunistické strany normalizátoři v čele s Gustávem Husákem. Téma Jaroslava Skalického

Podle historika Oldřicha Tůmy 14. sjezd potvrdil politický směr, který se výrazně prosazoval už od jara 1969 a kterému říkáme normalizace.

„Proběhl až po těch velkých čistkách, ve kterých strana přišla o skoro půl milionu členů. Ti byli vyškrtnuti nebo vyloučeni. Byl to návrat komunistického režimu se vším všudy, tak jak existoval v 50. a 60. letech,“ popisuje Tůma.

Na sjezdu triumfovali normalizáři, mezi nimi Vasil Bilak, jeden z autorů tzv. zvacího dopisu, kterým v roce 1968 žádali sovětské vedení o intervenci v Československu.

Normalizátory na sjezdu podpořili zástupci zemí, které v srpnu 68 poslaly do Československa okupační vojáky. Na prvním místě sovětský vůdce Leonid Brežněv.

„Byla to manifestace podpory pro Husákovo vedení. Byla to manifestace toho, že se Československo a KSČ vrací, po všech turbulencích a problémech, do bratrské spolupráce komunistických stran východní Evropy už jako víceméně rovnoprávný člen,“ vysvětluje Tůma.

Delegáti 14. sjezdu do předsednictva ÚV KSČ, tedy rozhodujícího mocenského orgánu strany a tím i státu, zvolili mimo jiné Vasila Biľaka, Aloise Indru, Antonína Kapka či Miloše Jakeše, tedy sestavu, která se ve svých pozicích zakopala až do listopadu 1989. Valná většina obyvatel Československa jen trpně přihlížela.

„Společnost opravdu už byla potom, co prožila v letech 1968 a 1969, zcela pacifikována. Prostě si osvojila vědomí, že se nedá nic dělat. Představa, že by se v politice dalo něco změnit, už tu nebyla,“ dodává historik Oldřich Tůma, ředitel ústavu pro soudobé dějiny.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme