Před 60 lety proběhla v Československu měnová reforma. Lidé přišli téměř o všechny úspory
Přesně před 60 lety komunistický prezident Antonín Zápotocký důrazně prohlásil, že měnová reforma nebude. To aby uklidnil veřejnost. Den poté předseda vlády oznámil začátek měnové reformy s platností od druhého dne. Během chvíle tak přišli skoro všichni obyvatelé Československa o svoje úspory.
Ještě 29. května prezident Antonín Zápotocký popíral jakoukoliv měnovou reformu. Druhý den 30. května 1953 v parlamentu předseda vlády Viliam Široký oznámil návrh zákon s okamžitou platností. V projevu především zdůraznil, že vláda zruší lístkový přídělový systém a vezme nashromážděné peníze kapitalistům, záškodníkům a kulakům.
Velká lež prezidenta Zápotockého se v archivu nezachovala. Naopak proslov předsedy vlády Viliama Širokého v parlamentu ano.
„Navzdory velkému úsilí vlád nebylo možné plně zabránit další spekulaci kulaků a různých kapitalistických živlů a spekulantů, protože měli v rukách značné prostředky,“ hřímá ze záznamu Široký.
Vláda chtěla měnovou reformou odstranit přídělový systém na potraviny a zlikvidovat obrovské množství nekrytých peněz. Zároveň československou korunu navázala přímo na sovětský rubl.
„To je nejpevnější měna na světě, měna země vítězně kráčející k vysokým metám komunismu,“ pokračuje na archivním záznamu předseda vlády.
Odpor, facky, vězení
Odpor lidu byl překvapivě silný. „Prvního června bylo pondělí. Chlapi šli k ředitelství a chtěli vědět, co bude s jejich penězi. Vždyť každému vyměnili 300 korun v kursu 1:5 a všechno ostatní v kurzu 1:50. Každý tak začínal se šedesáti korunami, “ říká Ladislav Davidovič, který se v té době učil v plzeňské škodovce.
Bylo mu sedmnáct a připojil se k dělníkům, kteří táhli na náměstí v Plzni, kde vyplenili radnici a strhávali transparenty.
Odpor lidu v Plzni byl nejmohutnější v Československu, ale nakonec skončil stejně rychle, jako začal. „Už odpoledne toho prvního byla protidemonstrace, kterou svolali divadelníci,“ vzpomíná Davidovič, který dnes žije v Chudenicích u Klatov a většinu času tráví včelařením nebo výrobou leteckých motorů pro modeláře.
Na ves se musela rodina odstěhovat poté, co mladý učeň a jeho dvě starší sestry skončili ve vězení. Po plzeňských protestech totiž státní bezpečnost začala okamžitě vyšetřovat, zatýkat.
„Vlasta dostala půl roku, Lída tři čtvrtě a já rok. Když mě odváželi ze škodovky, zavázali mi oči, přijeli jsme na Bory a tam jsem hned dostal pár facek,“ vzpomíná Davidovič.
Facku dostali skoro všichni obyvatelé zadrátovaného Československa. Jenom někteří komunisté, členové Lidových milicí a diplomaté mohli měnit starou měnu za novou v lepším kurzu.
Spoluautor knihy Velká peněžní loupež Zdeněk Jirásek však připomíná, že pro rozvrácené hospodářství byla měnová reforma nutná.
„Od roku 1949 do roku 1952 dovedlo vedení státu celou zemi do velmi hluboké ekonomické krize. V oběhu bylo obrovské množství nekrytých peněz a to bylo nutné takto radikálně řešit,“ říká Jirásek.
Proti měnové reformě povstali lidé nejenom v Plzni, ale třeba ve strakonické zbrojovce nebo v Ostravě. Původně protesty kvůli penězům dostaly i politický rozměr. Následovaly represe, které dokonce i Moskva považovala za zbytečně tvrdé. Řada lidí byla odsouzena k mnohaletým žalářům.
„To se nelíbilo ani Moskvě,“ říká historik ze Západočeské university Miroslav Breitfelder. „Zápotocký se byl poradit v Moskvě a tam trochu dostal za ty své velké uši. Dostal pokyn, aby nepostupoval tak tvrdě, jak měl v plánu,“ doplňuje.
