Před 70 lety partyzáni vyhodili do vzduchu trať u Srbska na Berounsku
Osmého srpna 1943 krátce po třetí hodině ranní se u Srbska na Berounsku ozvaly tři mohutné detonace. Šlo o vůbec první ostrou odbojářskou akci s použitím výbušnin na železnici v Čechách. Výbuch poškodil koleje v obou směrech a provoz na dráze se zastavil. Bohužel vlak s dodávkou zbraní projel o něco dřív, než odbojáři předpokládali. Navíc jim jedna z náloží nevybuchla. O to snáze je kladenské gestapu dopadlo. 70 let od této akce lidé na tyto hrdiny vzpomenuli u pamětní desky v hale berounského nádraží.
Pietní akt před pamětní deskou v hale berounského nádraží sleduje asi 30 přítomných. Řečníci se střídají. O svých zkušenostech z odboje mluví také Jiří Pospíšil:
„Já vám jenom chci říct, že odbojář byl víc ohrožen než člověk na frontě. Protože jednak na frontě byl člověk sám ozbrojen, mohl se bránit. A nejhorší na tom bylo, že odbojář ohrožoval celou svoji rodinu. Tohle všechno jsem si ale uvědomil až pozdě.“
„Proto si říkám, že jsem to nedělal ze žádného hrdinství, ale skutečně z té nenávisti k Němcům, co oni vyváděli. A nemyslete si, že byla jednoduchá doba…“ vypráví Jiří Pospíšil.
Na vzpomínkové akci, která připomněla hrdinství protinacistických odbojářů na Berounsku, natáčel reportér Petr Kološ
Silvie Venzová-Urbanová kvůli výbuchu na kolejích nad Srbskem přišla o otce. Profesor berounské obchodní akademie František Urban celou operaci vymyslel. Dceři Silvii v té době nebyl ani jeden rok. „Já jsem se to všechno dozvěděla do detailů až v roce 1992, když jsme s maminkou dělaly restituci,“ říká. Je přesvědčená o tom, že dnešní vzpomínková akce by rodičům líbila stejně jako jí.
V souvislosti s železniční sabotáží gestapo dopadlo i pětici odbojářů ze Stradonic a posléze i jejich šéfa Jaroslava Nelibu. Zemřeli všichni. Jakub Jukl, historik Muzea Českého krasu vysvětluje, že akce měla význam i přesto, že vlak se zbraněmi projel už před výbuchem:
„Druhá světová válka, jako jedna z mála válek v dějinách, má jasně danou stranu dobra a zla. Čili boj proti nacismu, to byl boj proti zlu. Takže má samozřejmě smysl se snažit; stokrát to nevyjde, po stoprvní to vyjde a trošku to uškodí. A když to udělají všichni, nakonec se to nastřádá.“
„Kdyby se na každé trati stala takováto akce, která třeba ne úplně vyšla, tak třeba jedna z deseti by vyšla úplně. A kdyby se to stalo na všech tratích, tak je ochromena železniční doprava, na frontu by se nedostal jediný tank a Němci by prohráli daleko dřív,“ říká historik.
Na hrdiny, kteří za svou odvahu zaplatili utrpením při mučení a posléze i životem, si dnes vzpomene málokdo. Jak říká Pavlína ze stánku s občerstvením v nádražním vestibulu, kolem pamětní desky lidé obvykle probíhají bez povšimnutí. Teď je deska v hale berounského nádraží díky věncům a vlajkám výraznější. I proto by pro cestující mělo být snazší si na hrdinský čin odbojářů vzpomenout.
