Před 70 lety partyzáni vyhodili do vzduchu trať u Srbska na Berounsku

Osmého srpna 1943 krátce po třetí hodině ranní se u Srbska na Berounsku ozvaly tři mohutné detonace. Šlo o vůbec první ostrou odbojářskou akci s použitím výbušnin na železnici v Čechách. Výbuch poškodil koleje v obou směrech a provoz na dráze se zastavil. Bohužel vlak s dodávkou zbraní projel o něco dřív, než odbojáři předpokládali. Navíc jim jedna z náloží nevybuchla. O to snáze je kladenské gestapu dopadlo. 70 let od této akce lidé na tyto hrdiny vzpomenuli u pamětní desky v hale berounského nádraží.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vzpomínka na odbojáře na berounském nádraží, 8. srpna 2013 | Foto: Petr Kološ

Pietní akt před pamětní deskou v hale berounského nádraží sleduje asi 30 přítomných. Řečníci se střídají. O svých zkušenostech z odboje mluví také Jiří Pospíšil:

„Já vám jenom chci říct, že odbojář byl víc ohrožen než člověk na frontě. Protože jednak na frontě byl člověk sám ozbrojen, mohl se bránit. A nejhorší na tom bylo, že odbojář ohrožoval celou svoji rodinu. Tohle všechno jsem si ale uvědomil až pozdě.“

„Proto si říkám, že jsem to nedělal ze žádného hrdinství, ale skutečně z té nenávisti k Němcům, co oni vyváděli. A nemyslete si, že byla jednoduchá doba…“ vypráví Jiří Pospíšil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na vzpomínkové akci, která připomněla hrdinství protinacistických odbojářů na Berounsku, natáčel reportér Petr Kološ

Silvie Venzová-Urbanová kvůli výbuchu na kolejích nad Srbskem přišla o otce. Profesor berounské obchodní akademie František Urban celou operaci vymyslel. Dceři Silvii v té době nebyl ani jeden rok. „Já jsem se to všechno dozvěděla do detailů až v roce 1992, když jsme s maminkou dělaly restituci,“ říká. Je přesvědčená o tom, že dnešní vzpomínková akce by rodičům líbila stejně jako jí.

V souvislosti s železniční sabotáží gestapo dopadlo i pětici odbojářů ze Stradonic a posléze i jejich šéfa Jaroslava Nelibu. Zemřeli všichni. Jakub Jukl, historik Muzea Českého krasu vysvětluje, že akce měla význam i přesto, že vlak se zbraněmi projel už před výbuchem:

„Druhá světová válka, jako jedna z mála válek v dějinách, má jasně danou stranu dobra a zla. Čili boj proti nacismu, to byl boj proti zlu. Takže má samozřejmě smysl se snažit; stokrát to nevyjde, po stoprvní to vyjde a trošku to uškodí. A když to udělají všichni, nakonec se to nastřádá.“

„Kdyby se na každé trati stala takováto akce, která třeba ne úplně vyšla, tak třeba jedna z deseti by vyšla úplně. A kdyby se to stalo na všech tratích, tak je ochromena železniční doprava, na frontu by se nedostal jediný tank a Němci by prohráli daleko dřív,“ říká historik.

Na hrdiny, kteří za svou odvahu zaplatili utrpením při mučení a posléze i životem, si dnes vzpomene málokdo. Jak říká Pavlína ze stánku s občerstvením v nádražním vestibulu, kolem pamětní desky lidé obvykle probíhají bez povšimnutí. Teď je deska v hale berounského nádraží díky věncům a vlajkám výraznější. I proto by pro cestující mělo být snazší si na hrdinský čin odbojářů vzpomenout.

Petr Kološ Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme