Před 70 lety skončila postupimská konference. Ovlivnila poválečné uspořádání Evropy

Postupimská konference skončila přesně před 70 lety. Na jednáních o poválečném uspořádání Evropy se sešli zástupci vítězných mocností. Mluvili také o poválečné správě Německa a o náhradě válečných škod.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Konference v Postupimi v roce 1945. Zleva Josef Stalin, Harry S. Truman, Winston Churchill | Foto: CC-BY-SA, German Federal Archives, Bundesarchiv, Bild 183-29645-0001

V Postupimi nedaleko Berlína se sešli za SSSR Josif Stalin, za Spojené státy americké prezident Harry Truman a za Velkou Británii ministerský předseda Winston Churchill společně s Clementem Atleem. Ten Churchilla v průběhu konference nahradil.

„Konference řešila otázku hranic, v Evropě došlo ke značným změnám. Dále řešila poválečné uspořádání v Německu, potrestání válečných zločinců, odsun německé menšiny z několika evropských států. Také rozhodla o tom, že se satelity Německa bude uzavřena mírová smlouva,“ vyjmenovává historik Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 70 lety skončila postupimská konference. Jednání velmocí připomněl Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu

Československa se zřejmě nejvíce týkal odsun německé menšiny. Zpočátku nebylo jisté, zda se záměr podaří prosadit.

Před konferencí tento bod podporoval jednoznačně pouze Sovětský svaz. V Československu proto došlo k takzvanému divokému odsunu německé menšiny.

„Českoslovenští politici si nebyli jisti tím, že se podaří odsun na mezinárodní úrovni prosadit. Dali tedy pokyn k tomu, aby co nejvíce Němců opustilo republiku ještě před rozhodnutím velmocí. Proto docházelo k případům, kdy bylo německé obyvatelstvo ze země vyháněno,“ popisuje Láník s tím, že Čechoslováci měli mnoho důvodů, proč německé obyvatelstvo neměli rádi.

Podstatným závěrem podle historika mimo jiné bylo, že každá z velmocí bude své nároky řešit pouze ze své okupační zóny.

„To byla pro Stalina velice nepříznivá zpráva. Bylo mu jasné, že nepronikne do srdce německého těžkého průmyslu, tedy do Porúří a do Porýní, a že nebude moci získat moderní know-how,“ dodává Láník.

Mocnosti měly zcela odlišné představy o uspořádání světa. Mnohé zásady, které byly dohodnuty, proto nikdy nevstoupily v platnost.

„Německo nikdy nebylo spravováno jako jediný celek. O pouhé čtyři roky později vznikly dva samostatné státy, které byly plnoprávnými členy dvou mocensko-vojensko-politických bloků,“ dodává Jaroslav Láník.

Eva Rajlichová, Anna Kottová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme