Před 90 lety, 1. listopadu 1922, byla formálně zrušena Osmanská říše
Při pohledu na mapu Blízkého východu si nemůžeme nevšimnout, že většina novodobých konfliktů se odehrává na územích, která ještě před sto lety společně existovala v relativně pokojném státě zvaném Osmanská říše. Až s jejím rozpadem, ke kterému výrazně přispěla porážka v první světové válce, se v Orientu naplno probudila nevraživost mezi různými národy a mocenské výpady západních vlád. Dnes uplynulo přesně 90 let od formálního zrušení Osmanské říše.
Dobové záznamy bojů připomínají, že i v Osmanské říši měla první světová válka velmi krutou podobu. Ještě krátce před jejím začátkem ale vůbec nebylo jasné, jestli Turci zůstanou neutrální, nebo se přidají k Britům a Francouzům, či naopak k ose Berlín-Vídeň.
Nakonec se v Konstantinopoli rozhodli pro poslední variantu, a to také Turkům přineslo osudnou porážku.
„O zapojení do války na straně Německa rozhodla v Osmanské říši velmi malá skupina lidí, můžeme říci klika,“ říká britská historička působící v Istanbulu Caroline Finkelová.
O dopadech zrušení Osmanské říše na dnešní Blízký východ mluvil s odborníky v Istanbulu a v Jeruzalémě zpravodaj Břetislav Tureček.
„Prosazovali vojenskou spolupráci s Němci už od konce 19. století. Turecko mělo takovou spolupráci i s Británií. Nakonec ale uspěl proněmecký tábor, navzdory většinovému názoru,“ vysvětluje Finkelová.
Co ale znamenal výsledný rozpad říše pro její obyvatele? Byla to změna k lepšímu, nebo k horšímu?
„Osmanská říše byla muslimským státem a Řekové, Arméni nebo židé neměli úplně stejné postavení jako většinoví muslimové. Menšiny ale byly součástí společnosti, to v Osmanské říši nikdo nezpochybňoval, jako se to ve stejné době dělo třeba židům v Evropě,“ říká vedoucí blízkovýchodních studií na Hebrejské univerzitě Ejal Ginio.
Sám přitom patří k historikům, kteří upozorňují, že Osmanská říše už ve 20. století právě kvůli své pestrosti neměla šanci.
Nacionalismus v multietnickém státě považuje za klíčový prvek rozpadu Osmanské říše také turecký historik Mesut Uyar. Podle něj by se impérium rozložilo i bez válečné porážky.
„Myslím, že by se Osmanská říše dříve nebo později stejně rozpadla. Rozhodně to ale nebyla jenom země neúspěchů, jak se to leckdo snaží prezentovat. Dnes už tu dobu těžko chápeme, protože jsme vychovávaní k nacionalismu a vůči takovým říším máme předsudky.“
V poslední době zaznamenaly krvavé války a převraty Irák, Libye, Tunisko, Libanon, Egypt, a Jemen, krev stále teče v Sýrii a samozřejmě také v izraelsko-palestinském konfliktu.
Všechno jsou to přitom země, které ještě na konci 19. století zastřešovala Osmanská říše.
Atatürka blíže představil v Odpoledním Radiožurnálu zahraničněpolitický komentátor Milan Slezák
„Zejména během současných krizí vidíme, že lidé začínají Osmanskou říši vnímat jinak než skrz oficiální nacionalistické učebnice dějepisu. Palestinští Arabové, Jordánci nebo Syřané se začínají o osmanskou éru zajímat s novým pohledem, řekl bych pozitivněji. Uvědomují si, že to prostě byla součást naší historie,“ upozorňuje turecký badatel Mesut Uyar.
Zrušení Osmanské říše a sultanátu prosadil v tureckém parlamentu 1. listopadu 1922 Mustafa Kemal Paša, který je známější pod čestnou přezdívkou Atatürk (Otec Turků). Turecký nájezdník byl ve své době postrachem a pro naše předky i symbolem krutosti.
Drsný a tvrdý diktátor, kterému když se zachtělo, prosadil všechno, co v politice chtěl. Před novým tureckým parlamentem prohlásil, že Osmané se kdysi zmocnili vlády násilím a vláda patří lidu, myšleno Atatürkovi, a jeho věrným. Podal návrh na zrušení sultanátu a národní shromáždění návrh přijalo.
Atatürk byl sice tvrdým diktátorem, ale na druhé straně položil základy moderního Turecka.
„Například zavedl italský fašistický zákoník práce, aby se pracující v Turecku měli o co opřít, zavedl a prosadil náboženskou odluku – zakázal nosit mužům fezy a ženám šátky, ženy před zákonem zrovnoprávnil nebo zavedl latinku,“ říká zahraničněpolitický komentátor Milan Slezák.
„Byl to nadaný vojevůdce, který porazil západní vojáky v první světové válce. Čelil odhodlaným protivníkův v Sýrii a porazil Řeky. Byl to dobrý diplomatický taktik a spolu s vojenským nadáním zajistil, že Turecko vůbec přežilo. Jednu dobu to vypadalo, že Turecko zanikne,“ dodává Slezák.
