Před sto lety ztroskotal Titanic. Vrak začne chránit UNESCO jako kulturní dědictví

Přesně před sto lety ztroskotala největší záoceánská loď své doby, majestátní Titanic. Parník mířící z Velké Británie do New Yorku se potopil 15. dubna 1912 ve dvě hodiny a dvacet minut. Při neštěstí zahynulo přes 1500 lidí. Po srážce s ledovcem skončil Titanic na dně Atlantiku v hloubce čtyř kilometrů. Vrak je odedneška pod ochranou UNESCO.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Titanic v Southamptonu (ilustrační foto) | Foto: Titanic World

Luxusní záoceánský parník vezl na palubě 2200 pasažérů, jen asi 700 se jich zachránilo. Vrak Titaniku objevil v září roku 1985 mořský geolog a vědec Robert Ballard.

„Najednou jsme viděli kotel, ukázaly se nám jeho obrysy. Měli jsme obrovskou radost. Pak to ale přišlo. Všem nám došla tíha té strašné tragédie, co se tady před sto lety odehrála. Dolehla na nás atmosféra celého toho místa,“ svěřil se.

Přehrát

00:00 / 00:00

Na Titanic začíná platit konvence UNESCO o ochraně kulturního dědictví pod vodou. Podrobnosti zjišťovala redaktorka Karolína Rezková

Vědci a historici se dodnes přou, jaké byly poslední okamžiky na palubě Titaniku. Odpovědět na otázku chce dnes večer i nová série dokumentů televizního kanálu National Geographic.

Od dnešního dne se na vrak Titaniku také vztahuje ochrana organizace UNESCO, která má zabránit drancování potopených plavidel. Konvence o ochraně kulturního dědictví pod vodou se vztahuje na všechny předměty, které mají kulturní, historickou nebo archeologickou hodnotu a které jsou pod vodou více než sto let.

„Každý stát má právo vymezit dvanáctimílové pásmo teritoriálních vod, což vlastně z hlediska práva znamená, že jurisdikce příslušného pobřežního státu se o těch dvanáct námořních mil prodlužuje směrem do oceánu. V těch dvanácti mílích námořních vod má pobřežní stát právo na veškerou regulaci aktivit,“ vysvětluje politolog Michael Romancov z Metropolitní univerzity Praha.

Konvence má zabránit nelegálnímu obchodování

Titanic ale leží v mezinárodních vodách a žádný stát si nemůže nárokovat práva na jeho vrak. Proto je potřeba mezinárodní dohody, která zabrání drancování a poškozování potopené lodi.

„Díky tomu, že Titanic leží jak mimo dvanáct námořních mil pobřežních vod, tak mimo limit 200 námořních mil exkluzivní ekonomické zóny, tak se ocitá v prostoru, který je teoreticky otevřen všem, ale díky aktivitám Organizace spojených národů je tam tahle zvláštní ,uzávěra‘, která zabraňuje všem legálně se pohybujícím nebo legálně jednajícím aktérům jakýmkoli způsobem to místo narušit, ať už z ekonomických nebo jiných důvodů,“ dodává Romancov.

Konvence o ochraně kulturního dědictví pod vodou sice nevznikla výhradně kvůli Titaniku, teď už se na něj ale vztahuje.

„Všechny státy, které konvenci z roku 2001 ratifikovaly, budou spolupracovat při ochraně Titaniku. Budou kontrolovat, aby ve vraku nikdo neloupil, aby ho lidé neničili, a budou také bránit nelegálnímu obchodování s předměty z Titaniku. To je opravdu velká výhoda. A v tuto chvíli neexistuje žádný jiný mezinárodní nástroj, který by mohl takovou ochranu vrakovišti poskytnout,“ říká právnička organizace UNESCO Ulrike Guerinová.

Ochrana vraků není úplná

Státy se navzájem informují o plavidlech mířících do oblasti, kde se vrak nachází, a zjišťují, zda lodě nebo ponorky mají příslušná povolení. Pokud by někdo z vraku nelegálně vyzvedl předměty nebo části potopené lodi, mohou následovat postihy.
„Mohou uzavřít své námořní přístavy a říci – nemáte s vaším plavidlem přístup do našeho přístavu, protože přivážíte věci, které jste vzali v rozporu s konvencí UNESCO z roku 2001,“ upozorňuje Guerinová.

Pro Američany je Titanic „celebritou“ mezi katastrofami

Číst článek

Úmluvu zatím ratifikovalo 41 států, chybí mezi nimi ale někteří velcí hráči, podotýká právnička: „Například Rusko a Spojené státy. Američané už vnitrostátně používají některá pravidla z konvence při svém archeologickém výzkumu, ale zatím úmluvu neratifikovali. Je to určitý proces a doufám, že jednoho dne i oni konvenci přijmou.“

Konvence UNESCO tak je v současnosti uměním možného. Dokud ji neratifikují některé důležité státy, zůstává mezinárodní ochrana vraků děravá.

Lucie Husárová 1, Petra Benešová, Kristina Winklerová, Karolína Rezková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme