Přesně 70 let už není Podkarpatská Rus částí Československa

Republika od Aše až po Jasiňu - tenhle název pro Československo definitivně neplatí už 70 let. Ztrátu Podkarpatské Rusi ve prospěch Sovětského svazu potvrdila smlouva podepsaná v Moskvě 29. června 1945. Kdysi nejvýchodnější část našeho státu pořád nese české stopy. Starají se o ně ale jenom nadšenci. O co slabší jsou vzpomínky na staré Československo, o to silnější je vazba k novodobému Česku. Hlavně kvůli tomu, že je na tom dnešní Zakarpatská oblast Ukrajiny tak ekonomicky špatně.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zakarpatská Ukrajina | Foto: Vojtěch Berger

„Tamhle je Masarykova škola, vidíme ale jen střechu. Tam někde byl soud v době Československa, krásná budova. Mládež to ani necítí. O tom, že je to české, se ani nemluvilo,“ říká sedmdesátník Dmitrij Pop z Užhorodu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 70 lety se z Podkarpatské Rusi stala Zakarpatská Ukrajina. Území přestalo být součástí Československa a připojilo se k Sovětskému svazu

Ten sice nemá české předky, ale češtinu kdysi vystudoval, a jak je slyšet, vůbec nic nezapomněl.

„Studenti se v dějepisu učí, co je v Charkově, v Doněcku, ale místní dějepis jde mimo to,“ vysvětluje Dmitrij.

Teoreticky by přitom mladí Ukrajinci měli znát 20leté období, kdy část jejich dnešní země patřila k Československu. Stačí si prolistovat ukrajinskou učebnici dějepisu.

O československé éře na Podkarpatské Rusi je tam pět stránek, včetně fotky T. G. Masaryka. Z těchto materiálů by se měli učit všichni školáci od západu až na východ Ukrajiny.

Užhorod - budova regionálního parlamentu a další budovy postavené za Československa | Foto: Vojtěch Berger

Podle učitele ze základní školy v Koločavě Vasila Hleby se o Československo logicky zajímají hlavně děti z těch rodin, kde tatínek pracuje v Česku. Je to pro ně motivace, protože se často samy jednou do Česka chtějí dostat.

Lidé z ukrajinských Karpat lákají Čechy zpátky. Ti sem přestali jezdit kvůli válce

Číst článek

V Užhorodu funguje český spolek T. G. Masaryka. Jeho předseda Ivan Latko se československou nostalgii snaží rozfoukat do všech karpatských údolí. Vydává knížky, odhaluje pamětní tabule, propaguje češtinu. Je to ale sisyfovská práce.

„Za první republiky tu bylo na 35 tisíc Čechoslováků. Snažíme se, aby se to rozjelo. Řeknu to ale otevřeně - takových nadšenců máme ale málo. Dnes tu máme asi 500 až 600 rodin, které mají české kořeny,“ počítá Latko.

Vasil Hleba - učitel dějepisu z Kolocavy, s ukrajinskou učebnicí historie s fotkou Masaryka | Foto: Vojtěch Berger

Čeština se dnes dá studovat na univerzitě v Užhorodu, vyučuje se tam i na jedné střední škole. Tohle by podle Ivana Latka mohlo na mladou generaci zabrat:

„Když se zeptáte mladých lidí v Česku na Masaryka nebo Beneše, bude o nich vědět 30 procent z nich. Naši mladí o tom nebudou vědět vůbec nic. Svět se změnil, není zájem. Mladí lidé mají jiný směr a myšlenky.“

Ivan Latko, šéf českého klubu TGM v Užhorodě | Foto: Vojtěch Berger

Svět se změnil, ale někdejší Podkarpatská Rus je pořád hodně chudá. Po desítkách let znovu z Česka do Karpat proudí peníze. Tentokrát je ale posílají sami Ukrajinci, pro které jsou výdělky v Česku často jedinou šancí, jak doma uživit rodinu.

Dřív se za koruny v Karpatech stavěly školy a veřejné budovy a dnes se za ně opravují rodinné domy. Z ukrajinské strany je v tomhle vztahu málo nostalgie a hodně pragmatismu. Zatím ale vypadá, že vydrží rozhodně déle než 1. československá republika.

Byla to nejhezčí okupace, vzpomíná pamětník z Podkarpatské Rusi na ČSR

Číst článek

Podkarpatská Rus (Zakarpatská Ukrajina) | Foto: Český rozhlas

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru