Přírodovědecká fakulta v Praze znovu otevírá sbírku historické kartografie

Přírodovědecká fakulta otevřela po dvouleté rekonstrukci archivu stoletou sbírku map, glóbů a atlasů. Se sto třiceti dvěma tisíci exponáty je největším univerzitním souborem dokumentů ve střední Evropě. Nová badatelna je vybavena moderními technologiemi a rozšířena o galerii kartografie.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruka na globusu | Foto: Comstock Images

„Snažili jsme se při rekonstrukci vyjít z původních plánů a zachovalých obrázků interiérů z původního období stavby – to znamená z počátku 20. století,“ říká proděkan Přírodovědecké fakulty Jakub Langhammer a pokračuje:

„Zároveň jsme se snažili interiér koncipovat tak, aby umožňoval moderní práci.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Na výstavu historické kartografie zamířila do pražské Přírodovědecké fakulty na Albertově Magdalena Medková

Archiv čítá na 130 tisíc map, 2 tisíce atlasů a 90 glóbů.

„Před sebou vidíme plánek starého města od Samuela Globice z Bučína z roku 1650, kde vidíte víceméně plánek města nakreslený jako obrázek. Nemá žádné souřadnice a v podstatě nemůžeme hovořit o mapě v dnešním slova smyslu,“ popisuje jeden z nejstarších plánů ředitelka sbírky Eva Novotná.

Další mapy, které se nacházejí ve sbírce, jsou mapy Johanna Crigingera, Pavla Aretina z Ehrenfeldu, Johanna Georga Vogta, Jana Kryštofa Müllera či Františka Jakuba Jindřicha Kreibicha.

„Zajímavé jsou pak mapy třetího vojenského mapování, rukopisné, které máme z Vídně,“ upozorňuje Eva Novotná.

Od stolku s mapou Starého města je to kousek k sáhodlouhé historické knize. Jedná se o atlas Jana Blaeuya z dílny slavné nizozemské kartografické rodiny. Pochází z roku 1665. Ve sbírce nechybí ani slavné dílo Hondiovy nebo Mercatorovy rodiny.

Globus ve stojanu | Foto: Comstock Images

„Desky, ze kterých tiskli, se v těch rodinách dědily. Byly to obrovské nakladatelské rodiny: po otci to zdědil syn, nebo zeť. Všichni pracovali na kartografickém nakladatelském díle,“ objasňuje fungování dávných kartografických nakladatelství Eva Novotná.

Vynález atlasu jako sbírky map, která je dohromady svázána a logicky členěna, bývá připisován vlámskému kartografovi Abrahamovi Orteliusovi.

Že je země kulatá, se podařilo prosadit v době renesance. Novým trendem se tak stal glóbus. Mezi zajímavosti sbírky patří třeba nafukovací glóbus z roku 1831, který se vejde do krabičky 20 krát 20 centimetrů. Po nafouknutí však má průměr 113 centimetrů, což musejí objímat už dva lidé.

Podle již zmíněného Jakuba Langhammera teď univerzita pracuje na tom, aby veškeré dokumenty zpřístupnila veřejnosti v online katalogu.

„Sbírka digitalizuje přibližně deset, jedenáct tisíc objektů ročně. Máme po dvou letech zmapovaných něco přes 20 tisíc zmapovaných objektů. Jsou postupně zpřístupňovány přes online mapové aplikace i v prostředí, které je uživatelsky příjemnější a kde je možné využít všech mapových atributů,“ uzavírá Jakub Langhammer.

Marína Dvořáková, Magdaléna Medková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme