První volby do sněmovny se uskutečnily v roce 1920. A byly povinné
V Česku dnes začínají předčasné volby do Poslanecké sněmovny, ve kterých se o přízeň voličů utkává 23 politických stran a hnutí. Úplně první volby do Poslanecké sněmovny se uskutečnily v roce 1920 za první republiky – s tím, že účast ve volbách byla povinná.
„A ještě jedna zvláštnost za první republiky - volební právo měli lidé až od jednadvaceti let a zvoleni mohli být, až když jim bylo třicet,“ upozorňuje na volební pravidla za Masaryka bývalý ředitel libereckých statistiků Ladislav Knap, který se zabývá historií voleb.
Teď je u nás hlasování ve volbách dobrovolné, volit můžeme od osmnácti let a poslancem se můžeme stát už v jednadvaceti. A zatímco dnes jsou hlasovací lístky výhradně v češtině, třeba na Liberecku, které bylo národnostně rozděleno na německý sever a český jih, byly dvojjazyčné.
Školní třídy se proměnily ve volební místnosti. Češi si předčasně vyberou nové poslance
Číst článek
„Pokud byla strana německá, měla to ve své řeči, pokud byla česká, v české řeči,“ dodává statistik, podle kterého občas nastal problém, když do smíšené rodiny přišly lístky pouze v jednom jazyce. Kdo pak nešel k volbám, riskoval popotahování a pokuty.
Od prvních voleb do Poslanecké sněmovny uplynulo už 93 let, tehdy byla účast povinná
„My jsme objevili v archivu záznamy o jedné paní, která nepřišla k volbám a pochopitelně se odvolávala, že měla nějaké zdravotní problémy. Ale ty orgány dohledaly u lékaře, že u něj paní v té době nebyla. Po několik let se táhlo vyšetřování, až konečný verdikt byl takový, že ta paní dostala pokutu, už nevím kolik zlatých.“
Dnešní voliči nad vynucenou povinnosti jít volit trochu kroutí hlavou.
„Jestli máte volit mezi špatným a zlým, tak poctivější podle mě je nevolit vůbec,“ konstatuje pan Cyril a paní Radka dodává:
„Já si myslím, že je lepší něco udělat pro to, aby lidi šli dobrovolně k těm volbám, než jim to nařizovat, oni mají důvod, proč tam nejdou.“
Střety s henleinovci
Ale zpět do první republiky. Tehdy voliči házeli na Liberecku hlasy stranám většinou podle své branže. Situace se změnila v polovině 30. let, kdy se v bývalých Sudetech hrálo na nacionalistickou notu. První housle začali hrát henleinovci, vzpomíná devětaosmdesátiletá Anna Bahníková z Liberce.
Jak říká, zatímco henleinovci pochodovali v době voleb v bílých podkolenkách a krátkých kožených kalhotách, Češi nosili trikolory. Když se jako teenageři vzájemně potkali, rvali se jako koně. Paní Anna nezapomene na jednu příhodu, když šla z houslí.
„Měla jsem bílé šaty takhle s fazonkou, kapsičku a tam jsem měla vlajčičku. Hrdě jsme takhle po Liberci chodili. Šla jsem s těmi houslemi a v půli kopce mě potkal henleinovec. Viděl tu vlajčičku a plivnul mi na ni. Tak jsem ty housle položila a šla jsem mu dát pár facek. On se tak strašně lekl, tak jsem si říkala, dám mu ještě jednu. A teď jsme si vzpomněla na svého otce a říkám, ježišmarjá, kdyby mi řachnul na ty housle a rozbil je, tak by mě táta zabil.“
