Revoluční datování archeologických pokladů

Na včerejším setkání Americké chemické společnosti vědci popsali revoluční způsob radiokarbonového datování archeologických nálezů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Archeologický průzkum v kostele sv. Haštala v Praze | Foto: Jana Šustová | Zdroj: Český rozhlas

Radiokarbonové datování určuje stáří nálezu podle obsahu radioaktivního uhlíku 14-C, který se přirozeně vyskytuje v organickém materiálu. Metoda vyžaduje odběr malého množství vzorku, který se při analýze spálí na oxid uhličitý. V něm pak vědci mohou určit množství radioaktivního uhlíku. Problém je, že i nepatrné poškození při odběru vzorku je v případě některých artefaktů nepřijatelné, takže archeologové musí jejich stáří jen odhadovat. Doslova revolucí v datování je proto vylepšená metoda radiokarbonového datování, která vzešla z laboratoří Texaské A&M univerzity.

Metodu vědci označují jako „nedestruktivní radiokarbonové datování“, protože žádný odběr vzorku není zapotřebí. Artefakt se jen vloží do speciální komůrky naplněné plazmou. Ionizovaný plyn pomalu a jemně oxiduje povrch objektu, ze kterého se přitom uvolňuje oxid uhličitý. Metoda artefakty nijak nepoškozuje a přitom vědcům poskytuje dostatečné množství plynu, ve kterém mohou stanovit množství uhlíku 14-C. Vědci svou novou metodou určili stáří dvaceti různých organických materiálů – například dřeva, dřevěného uhlí, králičích chlupů, kůže, mumifikované kosti s kouskem svalové tkáně i 1350 let starého egyptského oděvu. Výsledky se shodovaly s konvenčním radiokarbonovým datováním.

Zdroj: American Chemical Society

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme