Římské módní trendy

Římané se honili za luxusním oblečením. Zřejmě měli podobně jako my slabost pro „značkové“ oděvy a pro textilní zboží z exotické ciziny. Kdo na ně neměl dost peněz, spokojil se s „padělkem“.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Římský senát (obraz z 19. století) | Foto: public domain, Palazzo Madama

Cvikl z Vindolandy

Výzkum bývalé římské pevnosti Vindolanda ležící na severu Anglie poblíž opevnění označovaného jako Hadriánův val dovolil vědcům nahlédnout detailně do tehdejšího oděvního průmyslu. Vedle popisů a seznamů oblečení napsaných inkoustem na dřevěné destičky se v ruinách Vindolandy dochovaly i kusy textilií. Za jejich nálezy vděčíme římskému zvyku zpevňovat základy budov postavených na močálech domácím odpadem. V bahně se tak dochovaly díky jedinečným podmínkám i kvalitě práce římských tkalců kusy tkanin starých více než půldruhého tisíciletí.

Mezinárodní tým zkoumá tyto tkaniny s pomocí nejmodernějších technik včetně rastrovacího elektronového mikroskopu. Vědci odhalují netušená tajemství římských „módních trendů“. Římané se přiučili výrobě textilií ve všech koutech svého impéria a vytvořili oděvní průmysl, který masovou produkcí a kvalitou neměl konkurenci. V Evropě se neprodukovaly srovnatelně kvalitní oděvy ani na konci středověku.

Vindolanda | Foto: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Římské inovace byly patrné už ve střihu. Vědci se domnívali, že Římané používali oděvy „pytlovité“ fazony, která brala málo ohledů na individuální proporce a nečinila velké rozdíly ani mezi oděvy mužů a žen. Za hlavní rozdíl mezi mužským a ženským oděvem považovali způsob nošení opasku. Ženy si jej zapínaly vysoko nad pasem, muži nosili opasky kolem boků.

Ve skutečnosti platí o šití oděvů na míru okřídlené rčení „už staří Římané“. Výzkum textilií z Vindolandy prokázal, že Římané využívali při šití spodních oděvů vsazených klínů tkaniny, jimž se říká cvikl. Díky tomu byly oděvy pohodlnější a mohly se přizpůsobit individuálním nárokům.

O tom, jaké nosili Římané spodní prádlo, existuje jen pár informací. Například v jedné sicilské římské vile se dochovala mozaika, na které ženy cvičí v oděvu připomínajícím dnešní dvojdílné plavky. Na nález zbytků římského spodního ženského prádla takového střihu však archeologové stále čekají. Legionáři nosili z ryze praktických důvodů krátké spodky, protože jejich tuniky připomínaly délkou dnešní odvážné minišaty. Zemědělští dělníci používali bederní zástěrky, které se nosily podobně jako dětské pleny.

Římská tóga | Foto: public domain, Pbroks13

Značky a padělky

Římské tkaniny vynikaly jemností a kvalitou. Nosily se zcela jistě velmi příjemně a byly pohodlné. Je celkem reálné, že Římané měli své oblíbené značky. Jedna z mála dochovaných římských tunik nese červené řecké písmeno kappa. Podle některých historiků je to monogram majitele. Jiní odborníci ale považují písmeno za značku výrobce.

V Římě bylo velmi obtížné vzbudit oděvem na ulici pozdvižení. Byly tu k vidění dokonce i turbany, barbarské kalhoty a další oděvy typické pro exotické končiny. Za nepřístojné se považovalo snad jen nošení ženských oděvů muži. Velké oblibě se těšily luxusní a exotické oděvy. Zvláště zbohatlíci se snažili dát svůj majetkový vzestup najevo okázalým oblečením. Libovali si například v drahém hedvábí importovanému z daleké Číny. Hlad po zboží z dovozu představoval pro římskou zahraniční obchodní bilanci tak významnou hrozbu, že byl císař Diocletianus nucen bránit římskému bankrotu stanovením maximální ceny oděvů z dovozu.

Vojáci pretoriánské gardy na reliéfu z 1. století | Foto: public domain, Steerpike

Římští výrobci zareagovali na rostoucí poptávku po čínském originálu výrobou padělku. Z vlákna kopřiv vyráběli velmi dobrou napodobeninu hedvábí. Dnes jsme svědky přesně obrácené situace, kdy producenti z Číny chrlí padělky značkového oblečení západoevropské provenience.

Smrdutý purpur

Římané holdovali barvám. Historické filmy v nás vzbuzují mylnou představu, že zvláště mezi legionáři patřila k oblíbeným barvám červená. Rudé pláště vojáků jsou však podle historiků naprostý nesmysl a karmínové oděvy centurionů jsou „vynálezem 20. století“. Vojáci se většinou oblékali do oděvů šedé či hnědé barvy.

Červená patřila mezi ženské barvy. Nejlepší pověsti se těšil purpur vyráběný z pigmentů izolovaných ze středomořských ostranek. Nejslavnější producenti purpuru žili ve středomořském přístavu Týru. Jejich barvivo však bylo tak drahé, že si je mohl dovolit málokdo. Proto se i tady Římané často uchylovali k náhražkám.

Tyrský purpur | Foto: licence GNU Free Documentation License

Týrský purpur měl oproti jiným červeným barvivům nespornou výhodu v tom, že „držel barvu“ a snesl i několik desítek vyprání. Přesto se nedoporučovalo v oděvu obarveném tímto pigmentem zmoknout. Mokrá textilie obarvená týrským purpurem kolem sebe šířila těžký zápach připomínající zkažené ryby.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 26. 8. 2011 v 9:00.

Jaroslav Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme