Seriál o MS v Chile - 10. díl: Proč se Čechoslováci nestali mistry světa
V pátek večer začne v Polsku čtrnácté mistrovství Evropy ve fotbale. A desátým dílem končí také náš seriál k výročí padesáti let, které uplynuly od sedmého šampionátu světového. Čechoslováci na něm v roce 1962 vybojovali stříbrné medaile, a vyrovnali tak výkon svých předchůdců z Itálie 1934.
Jde o dva úspěchy, které se řadí k nejvýznamnějším v dějinách československého sportu. A v obou případech nebylo Československo daleko od titulu mistrů světa, o kterém si v dnešní době čeští fotbalisté mohou nechat jen zdát. Jan Kaliba proto zrekonstruoval, jaké detaily také rozhodly 17. června 1962 v Santiagu de Chile o finálové prohře Čechoslováků s Brazilci 1:3.
"Bylo to 2:1, pak přišla ta střela, která šla na sto procent do branky, ale soudruh Latyšev nás trošku podřízl, tak se s tím nedalo nic dělat."
Ten moment má před očima nejen Josef Jelínek, jehož gólovou střelu brazilský obránce Djalma Santos vyrazil rukou, ale všichni pamětníci slavného finále.
Jan Kaliba se spolu s pamětníky MS v Chile snažil najít příčiny prohry ve finále s Brazílií
Rozhodčímu Nikolaji Latyševovi, dnes už nebožtíkovi, ještě po padesáti letech nemohou zapomenout, že za stavu 2:1 pro Brazilce odepřel československému týmu pokutový kop a tím i šanci na vyrovnání. Ovšem tenkrát, v době hlubokého socialismu, byla kritika sovětského rozhodčího nemyslitelná. V rozhlasové besedě po návratu z Chile se ho tajemník Ústředního výboru ČSTV Ludvík Uhlíř naopak snažil omlouvat.
"Myslím, že rozhodčí má právo na to, aby se chyby dopustil. Nemůžeme obviňovat rozhodčího Latyševa z nějakého úmyslu. Svědčí o tom i to, že jsme dostali třiasedmdesát podravných telegramů prakticky ze všech koutů Sovětského svazu. Možná, že šlo jen o přehlédnutí, nebo rozhodčí Latyšev nebral tu ruku jako úmyslnou. Těžko se k tomu říká něco jiného," říkal tehdy Ludvík Uhlíř.
Ale i po letech má ke sporné situaci stále co říct Josef Masopust, střelec jediného finálového gólu Československa a největší osobnost mužstva. A s funkcionářským pohledem té doby se jeho slova rozhodně neshodují.
"Každopádně nás poškodil vyloženě vědomě, protože to se nedalo přehlédnout. Byla to jasná ruka v trestném území. Jinak než úmysl se to nedá nazvat," je přesvědčený Josef Masopust.
Rozhodčí Latyšev se prý bál
A potvrzují to i slova samotného Latyševa, která později zaznamenal útočník Josef Kadraba. Podle něho by finále dopadlo jinak, kdyby ho stejně jako semifinálový duel s Jugoslávci řídil Švýcar Gottfried Dienst.
"On rozložil obě ruce, nebyl to úmysl, ale byl to prostě pohyb. Nepíská se, když ruka leží u těla, ale on udělal pohyb. Kdyby to pískal Dienst, možná jsme byli mistři světa. Ale Latyšev, jak jsme se doslechli, pak někde prohlásil, že se bál jako rozhodčí z východní země nám něco odpískat, nechtěl nám pomoct. Trouba to byl," ulevil si Josef Kadraba.
Před 50 lety přímo na stadionu v Santiagu měli Čechoslováci pro Latyševa mnohem jadrnější označení, ale v obležení naštvaných hráčů osmačtyřicetiletý sudí neskončil, i když dnes jsou takové obrázky po sporných verdiktech rozhodčích k vidění často.
"Dalo by se říct, že jsme ani moc neprotestovali. Samozřejmě že nějaká slova tam padla, on jako Rus nám něco rozuměl. Když začal Andrej Kvašňák řvát slovensky, tak to člověk z Ruska taky pochopí. Na druhé straně, kdyby střílel Djalma Santos, taky bych to nepřiznal, na co? Od toho je tam rozhodčí, je tam jediný. No a tím to skončilo," vypráví Josef Jelínek.
Daily Mail: Překvapivý obrat Brazilců
Vicemistry světa tenhle okamžik mrzí o to víc, že ve finále proti obhájcům titulu rozhodně nebyli horším týmem. Anglický deník Daily Mail druhý den v referátu o zápase napsal:
"Brazílie zachránila světový pohár ve chvíli, kdy už se zdálo, že trofej poletí z Ria do Prahy. Po padesáti minutách vzrušující hry ve střední části tohoto velkého boje ovládalo mužstvo ČSSR svého soupeře, nikoli však silou zoufalství, ale chladnou rozvahou, používajíc k překvapení všech staré osvědčené trojúhelníkové kombinace na pravé straně."
"To ho přivedlo na samý dosah vítězství, avšak v jedenácti minutách druhého poločasu, kdy Brazílie už se zdála ztrácet všechny naděje, zaznamenala dvě branky a rozhodla boj. Byl to překvapující obrat. Vždyť Garrincha byl zcela vyřazen ze hry Novákem a pověstná záložní řada Pluskal, Popluhár, Masopust ovládala útočníky, kteří tak zářili před čtyřmi lety ve Švédsku."
Cena pro brankáře a nebezpečné slunce
Jenže československý tým ve finále potopil jindy tak spolehlivý brankář. První gól dostal od Amarilda z těžkého úhlu kvůli svému špatnému postavení a před třetí brankou, kterou dal Vavá, neudržel po centru míč v rukou.
"Vilda Schrojf, nejlepší gólman mistrovství, který měl největší zásluhu na tom, že jsme do toho finále postoupili, tak finále podělal. Skutečně jsme měli na to, abychom je ve finále potrápili daleko víc," lituje Josef Masopust.
Schrojfa se Brazilcům ovšem podařilo vyvést z koncentrace jejich vlastní lstivostí. Na rozdíl od Čechoslováků už předtím na stadionu v Santiagu hráli, takže na možnost oslnit soupeřova brankáře mysleli už při úvodním losu. Hrálo se od půl třetí odpoledne a tribuny nesvíraly hřiště, jako je tomu u dnešních stadionů.
"Byly tam hory, Kordillery, a tam zapadalo slunce. A Brazilci věděli, že ve druhé půli tam bude to sluníčko zapadat a přesně půjde na naši bránu, a ten los vyhráli. Brankář měl čepičku, ale stejně mu nepomohla. Když se podíval nahoru, pustil míč z ruky, protože byl oslepený," upozorňuje na důležitý detail Josef Kadraba.
A Kadraba popisuje snad ještě zásadnější moment. Před zápasem předali brazilští novináři československému brankáři cenu pro nejlepšího gólmana turnaje. Přímo během předzápasové přípravy v týmové šatně - při dnešním stupni zabezpečení nemyslitelné.
"Kabina byla jako velká tělocvična, my o nich ani nevěděli. Až se trenér Vytlačil zeptal, co tady dělají. Přišli, že mu předávají cenu pro nejlepšího brankáře na světě," vzpomíná Josef Kadraba.
Za vzpomínkami do Brazílie za Pelém
"Když ho vyhodnotili jako nejlepšího brankáře, tak se chtěl ukázat. A člověk kolikrát když se chce ukázat, úplně padne dolů svým výkonem," doplňuje Kadrabova slova Jiří Tichý a spolu se šesti kamarády z chilské party bude moci znovu zavzpomínat, jak málo v Santiagu chybělo k vítězství, za dva týdny během cesty do Sao Paula.
Československá skupinka tam jede na pozvání brazilské strany, která pořádá velkolepé oslavy padesáti let od velkého úspěchu. Na místě bude i devět mistrů světa včetně Pelého.
"Fotbal je pro Brazilce svátost, takže pro to musí něco udělat. Navíc jim se vzpomíná rozhodně líp než nám. Oni vyhráli a to se cení," říká Josef Masopust.
I tak se ale Josef Masopust na shledání se svým přítelem Pelém velmi těší. A na reportáže z místa velkého setkání se můžete těšit i vy. 17. června, přesně padesát let po slavném finále, navíc Radiožurnál odvysílá v rámci podvečerního Sportžurnálu také dvacetiminutový dokument o chilském úspěchu.
