Ústečtí školáci pátrali po obětech procesů z 50. let. Jejich osudy přibližuje výstava
Co se u nás dělo v 50. letech minulého století, o co šlo v politických procesech a jaké byly osudy těch, kteří skončili na šibenici nebo ve vězení? Nejen tyto otázky si kladla skupinka deváťáků ze Základní školy Husova v Ústí nad Labem. Informace si museli sami vyhledávat. Hledali také pamětníky z Ústecka, aby mohli zachytit jejich příběh pro ostatní. A i když to pro ně nebylo jednoduché, nakonec se jim to podařilo.
Základní informace o naší nedávné minulosti získala parta deváťáků od vysokoškolských studentů historie. A třeba Lucii Hrubešovou dějepisné podrobnosti překvapily.
„Vždycky jsem si myslela, že to nebyla tak krutá doba. Že krutější byla druhá světová válka, ale potom že už to nebylo tak hrozné. Ale stejně to bylo strašné, když jsme si potom o tom povídali.“
Pak už se děti vydaly do archivu města Ústí nad Labem, kde jim ředitel Vladimír Kaiser vyprávěl o tom, co konkrétně se dělo na Ústecku. Seznámily se tam třeba s deníkem Antonína Štědroňského.
Reportáž o pátrání ústeckých školáků po pamětnících procesů z 50. let natočila Gabriela Hauptvogelová
„Byl učitel a nechali udělat nějaké plakátky na podporu rodin politických vězňů. A za to ho chtěli dostat. Vyslýchali ho, zlámali mu všechny prsty. Zapřel to i přes všechno to mučení, které musel přežít,“ vypráví Petr Ploner.
Nakonec se dětem podařilo získat kontakt na paní Marii Chalupovou. Tato dnes 87letá dáma se s dětmi o svůj životní osud podělila. Nechce, aby se zvěrstva komunistického režimu opakovala.
Příběh Marie Chalupové
Jako dítě žila s rodiči a pěti sourozenci na statku v Liboměřicích na Chrudimsku. Po komunistickém puči o všechno přišli, Marii Chalupovou zatkli v srpnu 1949. Byla obžalovaná z velezrady a špionáže.
„Protože jsem si bláhově myslela, že není možné mlčet k tomu, co se u nás děje. Že nám snad Západ pomůže. Takže co jsem věděla, to jsem posílala na Západ. I když jsem toho věděla málo, vždyť jsem byla učitelka v mateřské škole.“
Trestu smrti sice paní Chalupová unikla, odsouzena ale byla k 15 rokům vězení. „Z toho 8 a půl roku jsem si odseděla. Vyšetřovací vazba byla skutečně velice tvrdá. To bylo bití, nadávky a tak dále. To bylo velice, velice špatné.“
„Ale potom, když jsem se dostala do soudní vazby, to už bylo úplně jiné. Osobně si na bachaře nemůžu stěžovat, protože já jsem se k nim taky špatně nechovala. A myslím, že tady skutečně oni tu zábranu měli,“ vypráví Marie Chalupová.
Po návratu z vězení pracovala jako brusička čoček v Okule Nýrsko, pak dělala pomocnici a kuchařku ve školce. Do Ústí nad Labem se později provdala.
Příběh Marie Chalupové připravili deváťáci pro putovní výstavu "Stopy totality". Zachycuje osudy několika lidí z celé republiky. Najdete ji v ústecké Základní škole Husova až do 27. března.
